Olympia: Přehlídka národů

Budeme-li film Olympia považovat za součást nacistické propagandy, vyjde najevo její tehdejší rozmanitost. Vedle glorifikující inscenace sjezdu NSDAP v monstrózním Triumfu vůle (Triumph des Willens, 1935) a ideologicky převrácené adaptace románu Lionela Feuchtwangera Žid Süss (Jud Süss, 1940) vyhlíží záznam jedenáctých olympijských her v Berlíně jako docela běžná reportáž, byť s Adolfem Hitlerem v publiku a hákovými kříži na německých vlajkách. Za zdánlivou dokumentaristickou neutralitou a oslavným vykreslením mezinárodní harmonie se však i zde skrývá silně tendenční obraz sportovních klání, jehož účastníci jsou tříděni, kastováni a zbavováni lidskosti.

Odosobňující je už úvodní poetická sekvence, v níž snímek zažehává antický olympijský odkaz. Ladné prolínání vysportovaných těl sice připomíná některé avantgardní studie pohybu, zároveň ale dokládá, že Riefenstahlovou vždy fascinovala velmi partikulární verze lidské krásy: precizně orchestrovaná a kontrolovaná, založená na odříkání, dřině a snaze o dokonalost. S přesunem na mamutí Olympiastadion získávají tyto rysy konkrétnější kulturně politický odstín. Kázeň najednou spočívá i v poslušném hajlování při slavnostní přehlídce národů. Soutěžní disciplíny transformují atlety v reprezentanty příslušných etnicit a nacionalit; jednotlivé výkony a úspěchy implicitně dokládají přednosti dané rasy.

Z určitého pohledu tím portrét berlínské olympiády tvoří rozrušující kontrapunkt k dnešní hyperindividualizaci sportu, kdy se filmových zpracování dočkávají především výjimečné osobnosti a jejich fascinující vzestupy na vrchol. Stejně rozrušující elementy obsahuje také samotná Olympia. Tím nejviditelnějším je jistě afroamerický přeborník Jesse Owens, jímž byla navzdory jeho nevyhovujícímu původu fascinovaná i Riefenstahlová. Když se Owens klátivě přibližuje ke kameře, šťastně se culí přímo do objektivu a vzápětí jej těsně míjí, jako by v sobě koncentroval veškerou spontánnost a nepředvídatelnost, na kterou jinak film odmítá byť jen na vteřinu přistoupit.

Ondřej Pavlík