Ráj: Láska

Ve svém rodném Rakousku Teresa nevede luxusní život – pracuje jako pečovatelka o lidi s duševním postižením a bydlí ve strohém bytě se svou dospívající dcerou. Na dovolené v Keni se však její ekonomické postavení rázem změní. Místní ji vnímají jako zajištěnou turistku ze západní Evropy, jejíž příchod značí blahobyt i pro ně.

Keňští mladí muži jsou natolik zvyklí na německy mluvící turisty, že jsou schopní vést jejich jazykem obstojnou konverzaci. Nejvíce svoje znalosti němčiny uplatňují v interakci s tzv. „sugar mamas“, tedy zpravidla staršími ženami, které jim platí výměnou za sexuální služby. Naivní romantička Teresa však nechápe (nebo odmítá pochopit), že muži ve skutečnosti touží jen po jejích penězích, a čelí jednomu zklamání za druhým.

Nerovnosti, které stojí v jádru příběhu, bývají zdůrazněné i po formální rovině. Pečlivě naaranžované statické kompozice nesou spoustu symbolických významů a často zviditelňují již přítomné kontrasty. Postarší evropské turisty, neforemně rozvalené na lehátkách, odděluje od místních mladých prodavačů viditelný plot. Krokodýli se sápou po kusu masa; kočkodani se od turistů nechají nakrmit a pak opět drze utečou – zvířata tak upomínají na cyklus vykořisťování, jehož součástí je i hlavní hrdinka.

Ono vykořisťování se odehrává z obou stran. Zatímco Teresa se k místním mužům chová spíš jako k exotickým objektům než k rovnocenným partnerům, její protějšky ji nevnímají o mnoho komplexněji. Jakmile ji přesvědčí, že se do ní zamilovali, vymyslí si záminku, proč od ní potřebují peníze. Ani jedna ze stran však není vyobrazena posměšně. Teresu motivuje její osamělost, muže jejich ekonomické postavení. Obrácené pojetí genderových rolí, které se typicky pojí se sexuální turistikou, tak v diváctvu ve výsledku vzbuzuje nečekaný soucit.

Ema Fischerová