Rafiki

Pokud lze nějaký keňský film označit za skutečně průlomový, pak je to právě Rafiki. Vždyť právě jemu se jako prvnímu v historii povedlo dostat na prestižní filmový festival v Cannes, kde byl uveden v sekci Un Certain Regard. Příběh jeho vzniku je však ještě zajímavější a vypovídá mnohé o lokálních podmínkách nejen ve filmovém průmyslu, ale i o společensko-politickém pozadí. Rafiki lze totiž snadno označit jako film kontroverzní. V Keni je homosexualita ilegální, a není se proto čemu divit, že film, pojednávající o lesbické romanci, to měl se svým vznikem nesmírně obtížné. Vždyť už samotný název filmu v doslovném překladu z bantuské svahilštiny znamená přítel/přítelkyně a prezentuje snahu společnosti maskovat stejnopohlavní vztahy jako platonická přátelství. Politická odpověď na sebe dlouho nenechala čekat – film byl na tamní kulturní scéně zakázán.

Režisérka Wanuri Kahiuová však svůj boj nevzdala a po dlouhém procesu se jí podařilo uspět s žalobou na keňskou vládu u nejvyššího soudu, který jí povolil film nasadit do kin – ačkoliv pouze na jeden týden. I to však stačilo, aby snímek ve ztížených podmínkách divácky uspěl. Přesto se není čemu divit, že režisérka raději následně přesídlila do Ameriky, kde pro Netflix natočila romantickou dramedy Z každého konce (Look Both Ways, 2022). I tak dnes můžeme jméno Wanuri Kahiuové zařadit mezi nejvýraznější osobnosti z hlediska aktuálního trendu vzestupu ženských tvůrkyň z afrických zemí.

Právě uvedení na prestižním festivalu a významná podpora z fondů EU přispěla k tomu, že se otevřela důležitá debata o společensko-politických poměrech v Keni včetně debaty o právech LGBTQ+ komunity. Je to přitom právě Keňa (popřípadě Uganda a Tanzanie), v níž je filmová infrastruktura v kontextu Afriky v jednom z nejhorších stavů (přestože i zde lze vysledovat rostoucí tendence trhu).

Stanislav Pecháč