Saloum

Pravděpodobně nejžánrovější film v letošní africké sekci kombinuje akční thriller s prvky hororu, krimi a afrického folkloru. Označit bychom ho mohli i jako mystické drama, některé kritiky ho neváhají přirovnat k samurajským dramatům, spaghetti westernům nebo keklasickým filmům s monstry. Může vůbec tohle všechno fungovat? I přes zdánlivě nesourodý mix je příběh zasazen do skutečného kontextu politického převratu v roce 2003 a žánrové prvky kombinuje s hlubší reflexí africké historie a kultury.Na divákovi je, aby posoudil, jestli to všechnodrží pohromadě.

Výsledkem tvůrčích rozhodnutí původem konžského režiséra Jeana Luca Herbulota jistě není divácky předvídatelný film, ať už se bavíme o příběhu, nebo o samotném experimentálním stylu, který se nebojí jít proti publiku. Dostatečně vypovídající je už skutečnost, že snímek premiéroval v půlnoční sekci Midnight Madness na filmovém festivalu v Torontu. Pro Herbulota to však není žádnou novinkou – i další jeho snímky jsou převážně žánrovými hybridy, např. Dealer (Dealer, 2014) nebo Zero (Zero, 2024).

Filmová tradice v Senegalu je odlišná od jiných afrických zemí. Zatímco jinde kinematografie v zásadě teprve vzniká, zde můžeme hovořit o jedné z nejstarších filmových tradic v subsaharské Africe. První zdejší průkopníky můžeme identifikovat již v 60. letech minulého století, kde najdeme dokonce tzv. „otce africké kinematografie“ Ousmana Sembèneho. I přesto dnesčelí senegalská tvorba mnohým výzvám – podobně jako jiné země se spoléhá spíše na zahraniční granty a evropské koprodukce, v tomto případě s Francií. V kontextu posledních let se nicméně objevuje nová vlna výrazných senegalských tvůrců a tvůrkyň, vedle Herbulota jsou totřeba Mati Diopová (Atlantique, 2019) a Alice Diopová (Saint Omer, 2022), původem senegalské tvůrkyně, natáčející ve Francii.

Stanislav Pecháč