Dobrodružství

Jen málo filmů ovlivnilo směřování kinematografie tak zásadním způsobem jako Antonioniho Dobrodružství. Jeho premiérové uvedení na festivalu v Cannes v roce 1960 vyvolalo vlnu zděšení, odporu i nadšeného obdivu. Dnes se řadí mezi stěžejní díla moderní kinematografie a ovlivňuje nejen evropskou artovou scénu, ale i tvůrce ve zbytku světa.

Zápletka je na první pohled prostá. Při plavbě po Liparských ostrovech zmizí jedna z účastnic, mladá žena jménem Anna. Přátelé se ji vydají hledat, pátrání však postupně ztrácí na intenzitě. Pozornost se přesouvá k rodícímu se milostnému vztahu mezi Anniným přítelem Sandrem a její kamarádkou Claudií. To, co mohlo pokračovat jako klasický thriller, se začne ubírat mnohem podivnějším a znepokojivějším směrem.

A právě v odmítnutí narativní jistoty spočívá hlavní přínos filmu. Annino zmizení není nikdy objasněno. Antonioniho nezajímá samotná událost, ale její citové a existenciální dopady. Nepřítomnost přetváří vztahy i jejich vnímání. Záhada zůstává nevyřešena, zároveň je ale přítomna v každém záběru.

Dobrodružství zachycuje i novou, bohatou vrstvu italské společnosti, která se zrodila v období prudkého hospodářského rozmachu. Postavy se pohybují v luxusním prostředí, mají však problém navazovat důvěrné vztahy. Antonioni je sleduje bez jakéhokoliv odsouzení či soucitu. Podobně přelomová je i vizuální stránka filmu. Vulkanické ostrovy, moderní architektura, liduprázdná náměstí a široké obzory nejsou pouhou kulisou. Krajina aktivně vstupuje do vyprávění, postavy se v místech s tajemnou logikou jeví jako malé a nejisté. Dobrodružství nás vybízí, abychom přijali nejednoznačnost jako zdroj krásy a objevování.

Valerio Calodonato, Damiano Garofalo