Noc

Jestliže Dobrodružství představilo nový filmový jazyk, Noc ho ještě víc propracovala a vytvořila z něj jednu z nejdokonalejších a nejpůsobivějších forem vyobrazení moderního života. Druhý díl Antonioniho proslulé trilogie z počátku 60. let sleduje v průběhu jednoho dne a noci manžele Giovanniho a Lidii při jejich toulkách Milánem. Z hlediska tradiční dějové linky se toho mnoho nestane. Pod povrchem se však jejich vztah tiše rozpadá.

Marcello Mastroianni a Jeanne Moreauová výtečně ztvárnili role dvou lidí, kteří spolu prožili dlouhá léta, ale postupně se citově vzdálili. Giovanni je úspěšný, respektovaný spisovatel, kterého naplňuje jeho práce. Lidia působí odtažitě, bloudí městem, jako by svůj život sledovala jen z povzdálí. Jejich vzájemné odcizení nebylo způsobeno zradou nebo konfliktem. Šlo spíše o pomalou proměnu, které ani jeden z nich nerozumí.

Proměnou prošel i samotný Milán, a to ekonomickou. Ve filmu vidíme nové domy, symboly prosperity, pokroku a ctižádosti. Čisté architektonické linie a nově vznikající městské čtvrti jsou vizuálně působivé, zároveň ale umocňují pocit osamělosti. Město odráží vnitřní rozpoložení postav – je dynamické, sofistikované, ale podivně prázdné.

Noc vrcholí scénou na luxusním večírku, která se zapsala do dějin evropské kinematografie. Obklopeni hudbou, bohatstvím, sváděním a společenskou přetvářkou jsou Giovanni s Lidií nuceni nahlédnout do propasti, která se mezi nimi vytvořila. I zde se však Antonioni vyhýbá jednoznačným závěrům a ponechává diváka v nepříjemné nejistotě. Otázky, které si film klade ohledně intimity, ambicí a citové prázdnoty, zůstávají dodnes aktuální.

Valerio Calodonato, Damiano Garofalo