Detail | Moje Letní filmová škola

Keša (27) se vrací domů z vězení a chce začít nový život. Ale na co sáhne, hrozí průšvihem, který ohrožuje jeho nejbližší. Příběh, který začíná jako kriminální drama, se v prostředí současného Ruska proměňuje v existenciální podobenství o bludném kruhu násilí, z něhož ovšem může existovat cesta ven. Snímek dvojice jakutských režisérů potvrzuje výtečnou formu tamní – na Rusku nezávislé – kinematografie.

Keša (27) je magnet na problémy, ať dělá cokoli, vždycky se to zvrhne. Proto ho otec s mladším bratrem vítají po letech ve vězení trochu rozpačitě. Tima (17) má namířeno na studia do Novosibirsku, což by mohlo rodinné prokletí nezdárného syna trochu zmírnit. Jenže od Kešova návratu se nic nevyvíjí tak, jak bylo naplánováno. V podání Jurije Borisova (současné herecké hvězdy, letos například z oscarové Anory) je Keša zároveň politováníhodným potížistou i iritujícím násilníkem. Příběh kluka, který pod tíhou okolností ukradne zlato a rozpoutá ne bouři, ale celý cyklon msty, má půdorys a motivy westernu. Zároveň je umístěn do nejsevernějšího pruhu Sibiře - místa zlatých dolů a ostrých chlapů.

Zima je tu nepředstavitelně drsná, léto krátké, a jak napovídá titul, už brzy skončí. Přesně sem je situován snímek Vladimira Munkujeva a jeho spoluautora – dokumentaristy a kameramana – Maxima Arbugajeva. Oba představují obdivuhodný úspěch jakutské kinematografie, která se od desátých let stala naprostým fenoménem. Arbugajev se dokonce dostal do oscarového short listu s krátkometrážním dokumentem Tající kry (Vychod, 2019), Munkujev vyhrál se svým debutem Rus (Nuuccha, 2021) karlovarskou soutěž Na východ od západu. To, že jakutští režiséři začínali poloamatérskými filmy, které zpracovávaly sociální i náboženské reálie těchto končin nespoutáni západní dramaturgií, jim pomohlo získat nevšední šmrnc a zároveň oddané publikum. Obojí jim dosud umožňuje fungovat za místní prostředky a finančně nezáviset na centrálním Rusku a jeho oficiálních strukturách.

Jejich možnost promlouvat k širokému publiku je ale stejně státem korigována, jak se silně projevilo u Munkujevova zmíněného filmu Rus. Nehledě na výhru na áčkovém evropském festivalu a také hlavní cenu na dnes už neexistujícím ruském národním festivalu Kinotaurus, nezískalo toto dekoloniální drama o ruském politickém exulantovi, jenž rozkládá způsob života jakutské rodiny, distribuční povolení. I film Skončí léto má zjevné politické konotace, které rafinovaně promlouvají o současném Rusku nejen skrze titulní parafrázi na slavnou píseň kapely Kino, stačí číst mezi řádky.

Kamila Dolotina