Zlé hry: Rimini Sparta

Stejně jako jeho bratr se také Richie odstěhoval pryč ze svého rodného Rakouska. V italském Rimini se bezúčelně snaží těžit ze své někdejší slávy a pořádá politováníhodná vystoupení v hotelech plných postarších rakouských fanynek. Když zpěváka navštíví dcera, se kterou neměl roky kontakt, a vyžaduje po něm alimenty, nemůže jí peníze hned dát – v zimě totiž přímořské letovisko neposkytuje mnoho možností, jak si vydělat.

Ewaldův příběh se naopak zčásti odehrává během horkého rumunského léta. Rakušák zde založí džudo centrum Sparta, kde učí malé chlapce bojovému sportu. Dětí se sice nikdy přímo nedotkne, opakovaně se však dostává do situací, které jsou přinejmenším v morální šedé zóně. Například pozoruje, jak spolu chlapci bojují polonazí, fotí si je při tom, a dokonce se s nimi sprchuje.

Oba bratry pak spojuje postava jejich otce. Ten žije v domově důchodců, ztratil schopnost chodit i mluvit a jedinou útěchu nachází v návratu do minulosti. V doprovodu svých synů navštěvuje svou zesnulou manželku na hřbitově, pouští si písně z mládí a občas se mu vracejí vzpomínky na nacistickou minulost v podobě náhlého výkřiku nebo gesta.

Před premiérou se okolo Sparty spustily vášnivé debaty ohledně dokumentaristické etiky. Podle časopisu Der Spiegel, který čerpal z výpovědí několika svědků, totiž Seidl při natáčení údajně zacházel nevhodně s dětskými neherci. Během příprav prý také s jejich rodiči nekomunikoval dostatečně transparentně, že se film bude týkat pedofilie. Samotný režisér však všechna nařčení popřel.

Seidlovým prvotním záměrem bylo natočit jeden film, který bude vyprávět oba příběhy paralelně. Nakonec ale místo původního konceptu vznikly dva oddělené snímky, které společně fungují jako diptych – Rimini a Sparta. Jednotná verze s názvem Zlé hry: Rimini Sparta měla premiéru na MFF v Rotterdamu v roce 2023. Prostřihy mezi příběhy obou bratrů diváctvu poskytují novou perspektivu a umožňují snáze hledat paralely, které by jinak zůstaly skryté.

Ema Fischerová