Bob Dylan: Úplně neznámý

Americký film Bob Dylan: Úplně neznámý není tradiční životopisné drama o legendárním písničkáři. Režisér James Mangold se zaměřil na čtyřletý časový úsek jeho života, který vyvrcholil 25. července 1965 koncertem na folkovém festivalu v Newportu. Jak napovídá název knihy Elijaha Walda Dylan se dal na elektriku! (2015), podle níž film vznikl, hudebník tam poprvé vystoupil s hlasitou rockovou skupinou.

Příběh začíná o čtyři roky dříve, kdy devatenáctiletý Bob Dylan přijíždí do New Yorku, aby se setkal se svým folkovým idolem Woodym Guthriem. Přitom se seznámí s aktivistickým zpěvákem Petem Seegerem, který začínajícího písničkáře uvede na newyorská pódia. Nesmírně pracovitý, ale asociální a do sebe zahleděný solitér se během několika let stane hvězdou, stále však musí bojovat o svoji uměleckou svobodu.

Dylan, jenž se nikdy nikomu nesnažil zalíbit, odehrál během newportského vystoupení pouze tři písně. Za své vzpurné gesto byl označen za Jidáše, který zradil folkovou hudbu. Tvůrci se prostřednictvím tohoto přelomového okamžiku v hudební historii nesnaží vysvětlit Dylanovu neproniknutelnou osobnost, ale deklarovat její nezávislost.

Timothée Chalamet věnoval studiu Dylanova zpěvu i jeho způsobu hry na kytaru a harmoniku pět let. Hudebníka otrocky nenapodobuje, spíše vytváří vlastní verzi jeho typického projevu. Bezprostředně působí také Edward Norton jako Pete Seeger nebo Monica Barbarová jako Joan Baezová, kteří rovněž naživo nazpívali a nahráli svá hudební čísla.

Ústřední trojici citlivě doplňuje Elle Fanningová v roli Dylanovy podváděné přítelkyně Sylvie. Jejím reálným předobrazem je zesnulá politická aktivistka Suze Rotolová, jejíž pravé jméno bylo na Dylanovo přání ve scénáři změněno.

Mangoldův film není novátorský jako „kubistický“ portrét Beze mě: Šest tváří Boba Dylana (I'm Not There, 2007), v němž písničkáře ztvárnilo šest herců včetně Cate Blanchettové v jeho rockerském období. Působivě ale vystihuje atmosféru doby, kdy se Amerika v 60. letech zásadně měnila politicky, občansky i generačně – a hudba v tom hrála klíčovou roli.

Důkazem toho jsou čtyři desítky písní (od The Times They Are A-Changin' až po Like a Rolling Stone), které v Chalametově jedinečném podání neztrácejí nic na své naléhavosti a nadčasovosti.

Tomáš Seidl