Nosferatu

Gotický horor Nosferatu, který natočil americký režisér Robert Eggers, nevychází pouze ze slavného románu Brama Stokera Dracula (1897), ale především ze scénáře jeho „nepřiznané“ němé adaptace F. W. Murnaua. Tvůrci mistrovského díla německého expresionismu Upír Nosferatu (Nosferatu – Eine Symphonie des Grauens, 1921)změnili kvůli autorským právům název filmu, jména postav, dějiště i závěr příběhu, soudní žalobě ale stejně neunikli.

Bezpočet přepisů upírské klasiky se liší stylizací, drastičností, sexuální symbolikou i interpretacemi. Do příběhu o nemrtvém transylvánském hraběti, který v roce 1838 připlouvá do německého města, aby ukojil svoji lačnost po nové krvi a zamořil osvícenskou Evropu prastarým zlem, vnesl Robert Eggers několik inovací. Od začátku filmu je jeho ústřední postavou mladá manželka agenta realitní kanceláře, jenž odjel do zasněžených Karpat uzavřít smlouvu na prodej zchátralého panství.

Právě Ellen, jejímž románovým předobrazem je Mina Harkerová, prošla nejzásadnější proměnou. Z ženy čistého srdce se stala náruživá „hříšnice“ pronásledovaná morbidními sny. V podání Lily- Rose Deppové personifikuje potlačované touhy i sexuální úzkosti viktoriánské doby, které Stoker vetkl do svého románu, nahlížel je však z mužské perspektivy. Ellenino mnohaleté psychosexuální propojení s Nosferatem způsobuje její náměsíčnost a vyvolává u ní hrůzné „hysterické“ záchvaty, jako by byla posedlá ďáblem.

Upírský hrabě, pod jehož protetickým make-upem se skrývá herecký představitel hororových monster Bill Skarsgård, je nejhrozivější, pokud zůstává v přítmí. Když z něj vystoupí, je z něj jen ohavná oživlá mrtvola.

Naopak atmosférické monochromatické obrazy, ponořené převážně do šedomodrých a ohnivě oranžových barev, umocňují Eggersovu temně přízračnou poetiku smrti, krve a sexu. K nepoznání se změnily i tuzemské lokace, v nichž se film natáčel (hrad Pernštejn, zámek v Rožmitále pod Třemšínem, pražská Invalidovna aj.).

Nosferatův zlověstný stín se vplížil na území bývalého Československa za sto let již potřetí. Murnauův fantaskní horor se nenatáčel v Rumunsku, ale v exteriérech na Slovensku, stejně jako Herzogův remake Nosferatu – Fantom noci (Nosferatu – Phantom der Nacht, 1979). I v něm si už tehdy „zahrál“ hrad Pernštejn.

Tomáš Seidl