Anora

Americký nezávislý režisér Sean Baker se napříč svou tvorbou zabývá vyobrazením okrajových profesí. V raných snímcích se zaměřuje na lidi žijící na periferii velkoměsta a jejich každodenní zápasy o přežití. Jmenovat lze snímek Princ z Broadwaye (Prince of Broadway, 2008). Baker úsporným a dokumentárním stylem přibližuje všednost s důrazem na syrovost a autenticitu. V posledních letech soustředí pozornost přímo na postavy, které se živí vlastním tělem. Ve filmu Florida Project (The Florida Project, 2017) například přibližuje pohled malého dítěte na prostředí motelu u Disney Worldu, kde si jeho matka vydělává sexem. Baker pokračuje v detabuizaci tématu sexuální práce také nejnovějším filmem Anora.

Pro Ani je práce pouhým nástrojem k naplnění vytyčených ambicí. Pokouší se vymanit ze svých východoevropských kořenů a vést život v luxusu. Po setkání s Ivanem se tento cíl stává pomíjivou realitou. Jejich vztah překračuje mantinely transakce. Baker vykresluje pulzující a tepající rytmus velkoměsta a iluzi amerického snu.

Mnohými kritiky je Anora srovnávána s takřka pohádkovou Pretty Woman (Pretty Woman, 1990). Na rozdíl od komedie z devadesátých let ovšem Anora nezastírá sociální bariéry, které náhle díky lásce mizí, a neromantizuje samotnou pracovní stránku. Naopak, Baker tyto aspekty staví tvrdě proti sobě a sleduje jejich dynamiku. Výsledkem je multižánrové dílo oscilující mezi ztřeštěnou komedií, dramatem a love story destigmatizující sexuální práci. Baker Ani vykresluje jako silnou a nezávislou ženu, zároveň ale citlivě odkrývá také její zranitelnost skrývající se pod povrchem.

Režisér Sean Baker ve své tvorbě přináší citlivé a drsné sondy do života obyčejných lidí, kteří se pokoušejí přežít v kapitalistické společnosti a souběžně budovat smysluplné mezilidské vazby. Pomocí filmu Anora bourá romantizovaný mýtus tvořený kolem sexuální práce a současně rozkrývá mechanismy předpojatosti. Snímek stojící na pomezí mainstreamového díla a silně humanistického portrétu je jeden z nejoceňovanějších filmů loňského roku.

Adéla Semerádová