... a pátý jezdec je Strach

Zbyněk Brynych se druhé světové válce a holocaustu věnoval už v adaptaci Transport z ráje od Arnošta Lustiga. Jestliže ta se snažila být ve svém pojetí maximálně realistickou rekonstrukcí života v terezínském ghettu, ve filmu A pátý jezdec je Strach sledujeme výrazně až expresionisticky stylizované vyprávění o osamocených lidech, zmítajících se v marném boji o duševní zdraví, mravní integritu či vlastní život. Film se nejvíce přibližuje postavě někdejšího lékaře Armina Brauna, a to v časech, které z váženého docenta medicíny učinily skladníka, jenž v prostorách synagogy eviduje předměty zabavené židovským rodinám. Právě on se stane opravdovým hrdinou, protože se navzdory strachu rozhodne jednat a zachránit život postřelenému členovi odboje, který se ukrývá v jednom z bytů tuctového pražského činžáku.

Brauna neopakovatelně ztvárnil Miroslav Macháček, jeden z osudových mužů v životě Ester Krumbachové. Byl to právě on, kdo ji objevil pro českobudějovické divadlo. Záhy se stali na čas i životními partnery a odešli spolu do Prahy, kde působili v Městských divadlech pražských a Národním divadle. Macháček svou postavu promyslel do nejmenšího detailu, opatřil ji nervní dikcí, pohybem, Krumbachová (poprvé je v tomto snímku nejen kostýmní výtvarnicí, ale i spoluautorkou technického scénáře) ho oblékla tak, aby každý detail jeho kostýmu nesl nějakou významovou funkci (prostý klobouček působí až komicky, oproti tomu drahý šátek či košile, kterou sama ušila ze starého povlaku z damašku). Stejně pracuje s detaily i při dotváření ostatních postav. Nacisté nechodí v uniformách, ale jednotných tmavých oblecích. Lidsky krátkozraký a upocený Vinklářův udavač je tak pro jistotu i oblečen, namaskován a opatřen příšernými dioptrickými brýlemi. Jednotlivé byty, do nichž se dostáváme, jsou přecpané předměty, emocemi a strachem. Jen ten Braunův je zařízený spartánsky, asketicky jako klášterní cela.

Expresivní Kališova kamera má symbolický charakter, střihová skladba filmu podtrhuje zmatek v hlavách, který prožívají postavy příběhu. Mimořádně působivá je také hudební stopa Jiřího Sternwalda.

Aleš Říman