Babystar

V rodinném dramatu mladého německého režiséra Joschy Bongarda se mísí vlivy evropských tvůrců. Chvílemi to připomíná psychologické hry Michaela Hanekeho, jindy na mysli vytane Špičák (Kynodontas, 2009) Yorgose Lanthimose. Přestože je inspirace patrná, vytváří Bongard v kombinaci s výraznými barvami a naleštěnou estetikou sociálních sítí svébytný a osvěžující film.

Babystar se dá číst jako cesta hlavní hrdinky za svobodou, mnohem výrazněji ale funguje jako rozbor toho, kdo má ve světě influencerské rodiny moc. Na rozdíl od jiných fantastičtějších příběhů tady totiž k jejímu udržení stačí věci, které dnes vlastní (téměř) každý: mobilní telefon a sociální sítě. Pečlivě utvářený obraz rodiny je tak postupně rozbíjen na padrť spolu s tím, jak zjišťujeme, nakolik jsou podobné rodinné blogy toxické.

Tématu dětských a rodinných blogů se ve své práci soustavně věnuje americká novinářka Fortesa Latifiová. I díky ní víme, že chvíle, které ve filmu mohou působit jako naprosto děsivě humorný prvek, mají oporu v reálných situacích. Třeba to, když osmiletá holčička na kameru popisuje svoji první menstruaci, když je dítě zobrazováno nahé, když rodiče vydírají svého potomka, pokus se nebude podílet na výrobě „contentu“.

Babystar je tak až děsivě realistický pohled na vychýlenou podobu dospívání a rodiny pod vlivem sociálních sítí. Bongard jím navazuje na svůj předchozí film Pornfluenceři (Pornfluencer, 2022), ve kterém také tematizoval svět internetových osobností.

Anna Dostálová