Podivná řeka

Rodinnou dovolenou i celý příběh provází řeka Dunaj. Poskytuje unaveným výletníkům osvěžení, zároveň je místem podivuhodných setkání a intimních rozhovorů, které mezi nejstarším synem a jeho rodiči vytvářejí hráz. Při jednom koupání v řece narazí Dídac na zvláštního chlapce, jehož záhadná přítomnost v něm probudí dosud neznámé pocity. Letní bezstarostnost začne pomalu nahrazovat Dídacova uzavřenost a křehké napětí prostupující celou rodinou. Zatímco rodiče jen obtížně hledají cestu ke svému dospívajícímu synovi, mladší bratr jeho proměnu tiše pozoruje a snaží se jí porozumět.

Podmanivý příběh o první lásce vyprávějí smyslově laděné obrazy. Zrcadlem Dídacova vnitřního přerodu se stává řeka. Pohled na mysteriózní živel v neustálé proměně sleduje kamera v plynulém pohybu, jako by se jednalo o impresionistický obraz. V dlouhotrvajících záběrech nechává vyniknout okolní krajině, pomalému rytmu prázdninových dní i nenápadnému oddalování a sbližování jednotlivých postav. Symfonický hudební doprovod zaznívá jen ve chvílích, kdy Dídac prožívá citové naplnění po boku neznámého chlapce. Podivná řeka tak vytváří snovou atmosféru horkého léta, v níž se přeludy mění ve skutečnost a znovu se vytrácejí.

Katalánský režisér Jaume Claret Muxart natočil celovečerní debut na 16mm film. Zrnitá textura obrazu propůjčila snímku křehkost, zároveň však podle jeho slov ovlivnila i způsob natáčení nebo styl herectví. Omezené množství filmového materiálu umožňovalo vždy jen několik málo pokusů k natočení každé scény, a tak herci přistupovali ke své práci s mnohem větším soustředěním a intenzitou. Hlavní roli Dídaca ztvárnil debutující Jan Monter, kterého režisér vybral do svého filmu z osmi set uchazečů. Podivná řeka, inspirovaná Muxartovými vlastními vzpomínkami na rodinné dovolené, byla uvedena na několika mezinárodních filmových festivalech včetně loňského Biennale.

Jana Fortuníková