Rita

Malá Rita (Sofía Allepuzová) žije se svou rodinou v dělnické čtvrti Sevilly. Je rok 1984 a horké léto působí nekonečně. Pokoj s ní sdílí mladší bratr Lolo (Alejandro Escamilla), matka Mari (Paz Vegová) si přivydělává jako švadlena a otec José Manuel (Roberto Álamo) jezdí celé dny taxíkem. Jeho příchody domů přinášejí napětí, kterému nejde v malém bytě uniknout. Na světě je ale všechno vzrušující, když je vám sedm – a to i když jde o něco tak obyčejného jako kreslení barevných obrázků.

Snímek Rita důsledně pracuje s dětskou perspektivou a příběh odhaluje jen z části. Záběry patří většinou dětem a dospělé postavy jsou zobrazeny spíše fragmentárně. Napětí zůstává charakterizováno zvukem.

Film zároveň zachycuje tradiční genderové role. Tato dynamika vytváří uzavřenou atmosféru bytu, kterou ve velkém ovlivňuje dysfunkční vztah rodičů. Oproti tomu horké ulice Sevilly, kde Rita a její bratr tráví své dny, jsou plné volnosti a dětské imaginace. Výrazným motivem filmu je také představa mužské role založené na dominanci. Na to naráží v rozhovorech i Vegová, když mluví o machismu a jeho předávání mezi generacemi.

Vegová je výraznou tváří španělské kinematografie. Diváci ji mohou znát například z filmu Mluv s ní (Hable con ella, 2002) režiséra Pedra Almodóvara. Dětství strávila v Seville a ve svých scénářích čerpá z vlastních vzpomínek. Zdůrazňuje, že prostředí, atmosféra i některé detaily vycházejí z osobních zkušeností, i když je příběh fiktivní. Ve filmu ztvárnila roli matky, která ale často zůstává upozaděna.

Rita měla světovou premiéru v sekci Piazza Grande na 77. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Locarnu. Následně byla uvedena na přehlídkách v Chicagu nebo Mar del Plata. Snímek také získal nominaci na cenu Goya za nejlepší režijní debut a na andaluských filmových cenách Carmen proměnil pět nominací, mj. za nejlepší režijní debut, herecký objev a hudbu.

Kdy půjdeme na pláž? Až táta řekne. Tato otázka ve filmu propojuje dětský a dospělý svět, sen i ambivalentní realitu.

Eliška Slámová