Zrozen z temnoty

Mladí manželé Saga a Jon jsou veskrze šťastní a připravení založit rodinu. Přestěhují se do zchátralé chatky po Sagině babičce uprostřed finského lesa, který podle legend obývají trollové. Zde na nic nečekají. Své první dítě počnou přímo pod korunami stromů. Už od násilného porodu je ovšem jasné, že s jejich uzlíčkem štěstí něco není v pořádku. Stvoření pokryté srstí děsí svým vzhledem a místo mléka saje matce krev.

Film Zrozen z temnoty pracuje s klasickým narativním konfliktem fantastična – nechává diváky hádat, zda je vše jen projevem psychického stavu protagonistky, anebo je dítě opravdu monstrózního původu. Dle příbuzných mladé matky je odpověď jasná. Nepochopená a souzená Saga se musí rozhodnout, co je schopna obětovat pro svého potomka.

Režisérka Hanna Bergholmová tematicky navazuje na úspěšný debut Ono (Pahanhautoja, 2022) o dívce, která udělá cokoliv, aby vyhověla své perfekcionistické matce. Tentokrát však prohazuje protagonistky a na motiv pokřivených rodinných vztahů nahlíží z perspektivy rodiče. Za použití prvků severské mytologie tak vytváří napínavou a univerzální alegorii o poporodní depresi a společenském stigmatu, kterému čelí ženy, jež svou mateřskou roli nenaplňují „správně“.

Po premiéře na prestižním festivalu Berlinale, kde soutěžil o Zlatého medvěda, vyvolal Zrozen z temnoty značnou vlnu zájmu. A to nejen kvůli obsazení „potterovského“ Ruperta Grinta do role otce naprosto nepřipraveného na rozsah změn způsobených novým přírůstkem do rodiny. Od kritiků si film dokonce vysloužil přirovnání k Polanského klasice Rosemary má děťátko (Rosemary´s Baby, 1968). Otevírá obtížné otázky o tom, co dítě rodičům vezme a jak daleko může sahat mateřská láska. Toto zkoumání „ženského údělu“ je zpracováno s výrazným černým, až cynickým humorem. Nadšencům body hororu pak nebude scházet ani pořádná dávka krve a tělesných deformací.

Šimon Kulík