Bugonia

Po nominaci na Oscara za Špičák (Kynodontas, 2009) a ceně z Benátek za scénář Alp (Alpeis, 2011) začal nejúspěšnější z režisérů tzv. řecké divné vlny Yorgos Lanthimos točit filmy s hvězdami v angličtině. Od roku 2018 pravidelně s Emmou Stoneovou, již dovedl k Oscarovi ve svém nejpřímočařejším kousku Chudáčci (Poor Things, 2023). Hereckou oscarovou nominaci dostala i letos za Bugonii, další měla jako producentka, a nominováni byli ještě skladatel hudby Jerskin Fendrix a scenárista Will Tracy. Premiéru měl snímek v soutěži benátského festivalu. Tam Lanthimose zvou pravidelně jako zavedené jméno divácky přístupného artu, jenž řecký filmař stále filtruje přes svou osobitou bizarní poetiku a temně humorný náhled na pokřivenost lidské povahy.

Zápletka Bugonie zní podobně divoce jako řecký mýtus o zrození včel z mrtvého skotu, který dal filmu jméno. Dva bratranci včelaři žijící na izolovaném venkově unesou ředitelku korporátu, protože ji považují za mimozemšťanku usilující o zkázu lidstva. Sebevědomá žena se i s oholenou hlavou a pomazaná krémem (opatření, aby nemohla komunikovat se svou lodí) pustí s únosci do (nejen) psychologického boje o přežití.

Snímek se inspiroval zapomenutou jihokorejskou komedií Jigureul jikyeora! (Zachraňte zelenou planetu, 2003). Tracy ale svůj scénář obohatil o řadu amerických reálií jako opioidová krize a současných frustrací ze sociálních nerovností a zmatení z rozvolnění univerzálních pravd. Komická tragédie pak především komentuje šílenství lidí zatvrzele věřících ve svůj názor. Jak říká sám Lanthimos: „To, jaké představy o lidech máme, se utváří podle toho, v jaké bublině žijeme, což mezi lidmi vytváří obrovskou propast. Chtěl jsem diváka přimět k zamyšlení nad věcmi, o nichž jsme naprosto přesvědčeni, nad předsudky, které si vytváříme vůči určitým typům lidí.“

Iva Čermák Přivřelová