Čtyři matky

Režisér Darren Thornton není ve filmovém světě žádným nováčkem. Již v roce 2008 získal za svůj dvanáctiminutový debut Frankie (Frankie, 2007) cenu za nejlepší krátkometrážní film na Evropských filmových cenách a na Berlinale byl oceněn hned dvakrát cenou Prix UIP. Navzdory svému vytížení (angažmá uměleckého šéfa v divadelním souboru) se mu v roce 2016 podařilo natočit svůj celovečerní debut Rande pro šílenou Mary (A Date for Mad Mary, 2016).

Irská dramedy Čtyři matky od bratrů Thorntonových je volnou adaptací italského filmu Sváteční oběd (Pranzo di ferragosto, 2008) od Gianniho Di Gregioria, který se rovněž věnoval problematickým vztahům mezi syny a jejich matkami. I přesto je námět pro tvůrce veskrze osobní. Po premiéře šílené Mary byla jejich vlastní matce diagnostikována degenerativní porucha, která vyžadovala péči na plný úvazek. Oba bratři se proto nastěhovali zpátky k rodině, aby se o ni mohli postarat. Když jejich matka v roce 2017 zemřela, rozhodli se vzpomínku na ni zhmotnit filmem, který nyní můžete vidět.

Niterná introspekce autorů se odrazila zejména ve vysoce intimním přístupu k hlavním postavám, které jsou snímány s velmi nízkou hloubkou ostrosti ke zdůraznění jejich samoty a emocionálního stavu. Nejedná se o film ryze dramatický ani komediální, spíše o citlivou symbiózu obojího. Vyniká citlivou hloubkou, ale nevyhýbá se ani situačnímu humoru. Výsledkem je zejména snaha o mezigenerační dialog.

Jedním z ozvláštňujících prvků je rovněž sexualita synů všech čtyř matek – ti jsou totiž bez výjimky gayové. Jedná se přitom o motiv, který má v příběhu jasné opodstatnění a motivuje rozvíjející se zápletku – jednotliví synové svěřují své matky do péče Edwardovi, protože plánují společně navštívit Pride Festival. Na filmovém festivalu v Chicagu byl film hned dvakrát oceněn Stříbrnými Hugem v queer soutěži.

Stanislav Pecháč