Hamnet

Historické drama Hamnet natočila čínská režisérka Chloé Zhao podle stejnojmenného románu (2020) irské spisovatelky Maggie O'Farrellové. Jeho název odkazuje na jméno jediného syna Williama Shakespeara, který v roce 1596 onemocněl dýmějovým morem a zemřel v jedenácti letech. Příběh o lásce, ztrátě, truchlení a uzdravující síle umění začíná kolem roku 1582, kdy osmnáctiletý William Shakespeare ještě nenapsal žádnou hru. Zamiluje se do šestadvacetileté „dcery lesní čarodějky“ Agnes a navzdory protestům obou rodin si ji vezme za manželku. Život na vesnici ale synovi rukavičkáře znemožňuje rozvíjet divadelní ambice, a proto stále více času tráví v Londýně. Agnes mu mezitím porodí tři děti: krátce po svatbě dceru Susannu a o dva roky později dvojčata Judith a Hamneta, která jsou propojena takřka „nadpřirozeným“ poutem. Román i jeho adaptaci rámuje citát literárního historika Stephena Greenblatta, který upozorňuje, že ve stratfordských matrikách na přelomu 16. a 17. století byla jména „Hamnet“ a „Hamlet“ zaměnitelná. Autorka na základě tohoto předpokladu spekuluje, jak mohla smrt dítěte ovlivnit vznik i podobu tragédie o princi dánském. Protagonistou dramatu ale není ani Shakespeare, kterého scénář postupně odsouvá do pozadí příběhu, ani jeho syn Hamnet. Jeho ústřední postavou je Agnes, která je vykreslena mnohem komplexněji, než je v historických pramenech zvykem. Živočišnou postavu, která je organicky srostlá se zemí, stromy, rostlinami a vodou, ztvárňuje irská herečka Jessie Buckleyová s naturalistickou syrovostí. Ať již prožívá mateřské štěstí, nebo zničující muka ze ztráty syna, její výkon je fascinující. Drama vrcholí emotivně vypjatým, až srdceryvným finále, v němž Agnes poprvé navštíví divadlo Globe a zhlédne představení Hamlet. Chloé Zhao svébytně rekonstruuje podobu tragédie na alžbětinském jevišti a zároveň z ní důmyslně vybírá několik úryvků, které v kontextu Hamnetovy smrti dávají Shakespearovým veršům nové významy. Filmem, jehož „transcendentální“ atmosféru dotvářejí vytříbené širokoúhlé záběry přírodních scenérií kameramana Łukasze Żala, prostupují odkazy i na další hry barda z Avonu. Znalci v nich rozpoznají narážky na Macbetha, Večer tříkrálový nebo Komedii plnou omylů. Tomáš Seidl