Čínská čtvrť

Když Gittes (Jack Nicholson) při rutinním špehování odhalí, že se v noci ze suchem zpustošeného města odčerpává velké množství vody, začne si klást důležité otázky. Bok po boku se záhadnou a svůdnou paní Mulwrayovou (Faye Dunawayová) se vydá pátrat po stopách možné konspirace ze strany mocných, kteří zacházejí s veřejnými zdroji k vlastnímu finančnímu prospěchu. Všechny cesty vedou do čínské čtvrti, jejíž název je opakovaně vzýván v různých kontextech, jako by šlo o mocné zaklínadlo nebo jako by snad reprezentovala osud samotný.

Snímek, který značí Polanského návrat do Hollywoodu, odkazuje k dědictví filmu noir. Kontinuitu pomáhá nastolit už jen zasazení příběhu na konec třicátých let. Nechybí zde žádný ze znaků typických pro tento žánr: benátské žaluzie vrhají výrazné stíny, smyslná, leč nedůvěryhodná femme fatale, složitá, nepředvídatelně se vyvíjející zápletka a sadistický antagonista. Toho zde, v dalším odkazu k tradici, ztvárňuje John Huston, který režíroval jeden z prvních a také nejznámějších noirů, Maltézského sokola (The Maltese Falcon, 1941).

Jako inspirace pro scénář posloužily kalifornské války o vodu, série konfliktů, které provázely první polovinu 20. století. Na pozadí historické události se pak zrcadlí úzkosti americké společnosti po aféře Watergate, přetavené ve fikční obavy z všudypřítomné korupce a pochybných jednání za zavřenými dveřmi. Čínská čtvrť propojuje sedmdesátá a třicátá léta také použitím barevného filmu, díky němuž obraz ožívá. Z celkového spektra tlumených barev pak vynikají jen ty nejvýraznější motivy, jako šarlatová rtěnka paní Mulwrayové. Spletitý příběh lemovaný zapamatovatelnými detaily nakonec vyvrcholí ve vyhroceném závěru, kvůli němuž se Polanski rozhádal se scenáristou Robertem Townem.

Ema Fischerová