Ples upírů

Když se profesor s učněm ubytují a promluví si s místními, hned si povšimnou do očí bijících stop vampyrismu. Teprve ve chvíli, kdy se za podezřelých okolností někam vytratí dcera hostinského (Sharon Tateová), se rozhodnou vydat ke strašidelnému hradu. Tam potkají hraběte, jenž má obdivuhodně rozsáhlé znalosti o netopýrech, a jeho syna, který si ihned oblíbí mladého učně. Záchranná výprava se záhy promění ve směšnohrdinský příběh a ukáže se, že se profesor se svým následovníkem možná nechali chytit do pasti.

Podobně jako Tajemství hradu v Karpatech (1981) film převrací naruby veškerá žánrová klišé. Profesor je neduživý a lehce pomatený, jeho pomocník (Polanski) zase drobný a ustrašený. Upíři naopak působí vzdělaně, uhlazeně a vždy se elegantně oblékají. V některých okamžicích je však na pováženou, zda humor skutečně obstál ve zkoušce času. Když si totiž film zrovna nepohrává s přežitými žánrovými konvencemi, zesměšňuje například naznačenou homosexualitu syna hraběte. O způsobu, jakým jsou vyobrazeny ženské postavy, by se rovněž dalo diskutovat.

Ve srovnání se zbytkem Polanského tvorby Ples upírů vybočuje zejména z hlediska žánru. I společnost MGM, která snímek distribuovala ve Spojených státech, ho shledala neobvyklým a provedla řadu tvůrčích zásahů, aby zveličila jeho fraškovitost. Do americké distribuce tak vstoupila výrazně pozměněná verze pod názvem Nebojácní zabijáci upírů, aneb pardon, ale zakousnul jste se mi do krku (v originále The Fearless Vampire Killers, or Pardon Me, But Your Teeth Are in My Neck). Teprve na začátku 80. let byla v USA uvedena původní verze, kterou předtím vidělo pouze evropské diváctvo, a pod jejím vlivem začala kritická obec přehodnocovat své zprvu nepříznivé soudy.

Ema Fischerová