Sjezd abiturientů

Televizní film Sjezd abiturientů vznikl jako adaptace románu Franze Werfela Der Abituriententag (1928), jenž patří k zásadním dílům německy psané pražské literatury. V komorním psychologickém příběhu se Werfel zaměřuje na téma viny, paměti a morální odpovědnosti, které se nevytrácí ani s postupujícím časem. Scénář Eduarda Vernera – oceněný roku 2000 na mezinárodním televizním festivalu v Remeši – přenáší tuto látku do precizně strukturované televizní podoby věrné duchu i vyznění předlohy.

Režisér Viktor Polesný zvolil střídmý přístup „ve službě příběhu“ bez okázalých stylových gest. Film se odehrává ve dvou časových rovinách, které se neustále zrcadlí a vzájemně doplňují. Svět studentského mládí na počátku 20. století se prolíná s pozdějším obdobím, kdy hlavní hrdina v podání Jiřího Lábuse – dnes vážený soudce – čelí návratu dávno potlačené viny. Právě tato vnitřní kolize, nikoli dějový zvrat, je hlavní hnací silou vyprávění.

Významnou roli v utváření atmosféry hraje hudba Gustava Mahlera, jež rezonuje s tématy Werfelovy předlohy a evokuje zaniklý svět monarchie se všemi jeho morálními napětími. Hudba zde není pouhým doprovodem, ale samostatným významovým prvkem.

Herecké obsazení patří k nejsilnějším stránkám filmu. Zvláštní pozornost si zaslouží Jiří Lábus, který se zcela oprošťuje od své komediální polohy a podává soustředěný hluboce lidský výkon muže drceného vědomím neodčinitelné chyby. Lábus tímto výkonem potvrzuje svůj obrat k vážnějším filmovým rolím, který se v jeho herecké dráze výrazně projevil už na začátku 90. let 20. století. Právě jeho přesná, tichá a vnitřně napjatá interpretace dává filmu existenciální váhu a činí ze Sjezdu abiturientů nejen kvalitní adaptaci, ale i podařenou hereckou výpověď.

Jan Jendřejek