Klauni

Film Klauni režiséra Viktora Tauše je komorním komediálním dramatem o setkání s minulostí, která nezmizela, jen zestárla. Scénář Petra Jarchovského vychází z námětu mima Borise Hybnera a volně se inspiruje osudy české pantomimy a klaunské tradice, jež v době normalizace představovala svobodný prostor imaginace. Do centra vyprávění staví trojici někdejších členů slavného klaunského tria Busters, jejichž umělecký i osobní rozchod poznamenal další desetiletí jejich životů.

Každý z protagonistů představuje odlišnou existenciální zkušenost. Jeden se vrátil z emigrace, aby uzavřel svou kariéru; druhý se snaží čelit vážné nemoci s pomocí rodiny; třetí zůstal doma, stranou slávy, uvízlý v hořkosti, vzpomínkách a každodenní péči o nemocnou partnerku. Setkání po letech otevírá staré rány, rozdílné verze minulosti i otázku, zda je možné odpuštění bez úplného porozumění. Taušův film osciluje mezi melancholií a černým humorem a místo výbušných konfliktů volí pomalé tempo, dlouhé záběry a atmosféru tichého smutku.

Klauni nejsou nostalgickou oslavou zaniklé slávy ani přímočarým příběhem smíření. Jde spíše o meditaci o stárnutí, paměti, vině a neschopnosti komunikace, v níž mají nemoc, umírání i rodinné vztahy stejnou váhu jako umění. Film těží z evropské koprodukce, výrazné výpravy a maskérské práce a staví především na hereckých výkonech, které snímku dodávají autenticitu i křehkost.

Mimořádnou pozornost si zaslouží herecké výkony Didiera Flamanda, Oldřicha Kaisera a především Jiřího Lábuse v roli Viktora, zahořklého pedagoga a bývalého klauna, jehož život se smrskl na péči o nemocnou ženu a na lpění na vlastní verzi minulosti. Lábus s fyzickou proměnou a jemnou mírou herecké střídmosti vytváří postavu bolestně nehybnou, vznětlivou i hluboce lidskou.

Jan Jendřejek