Vlastníci

Zkušený divadelník Jiří Havelka do světa filmové režie vstoupil chytře – s příběhem už dříve ozkoušeným a vybroušeným v podobě vlastní úspěšné hry pro divadlo Vosto5. I na plátně si návštěva jedné bouřlivé schůze společenství vlastníků bytových jednotek zachovává jednotu místa, času a děje a stojí hlavně na slovech. Scénář inspirovaný skutečnými schůzemi SVJ, jichž se Havelka účastnil, dobře spojuje dramatickou vypjatost a napětí s realističností. A přesně mísí zábavnou absurdní satiru s hořkou kritikou malichernosti, malosti, hašteření a sobeckosti.

Režisér, známý i jako herec, se také mohl spolehnout na své herecké kolegy, kteří zajistili, aby žádná z více než tuctu postav prezentujících různé typy nejen českého člověka, nezapadla. Do filmu navíc obsadil víceméně samé domácí hvězdy v čele s Terezou Ramba, jíž role čím dál frustrovanější mladé matky bojující o vylepšení situace v nestabilním domě vynesla Českého lva i Cenu české filmové kritiky. Jiří Lábus si ve filmu zahrál muže, který každý návrh ke změně důsledně sabotuje. Kvůli roli se na návrh Havelky nechal ostříhat na ježka, jeho postava totiž nosí ježka i uvnitř. „Je to nešťastný a zakomplexovaný jedinec, který se trápí a škodí svému okolí. Takových lidí po republice běhá ještě hodně, zahořklých bývalých bolševiků, kteří kdysi měli moc a už ji najednou nemají, proto jsou mstiví a zlí,“ popsal svého antagonistu herec.

Jakkoliv snímek stojí hlavně na hereckých výkonech a scénáři, oceněném českými kritiky i tuzemskou filmovou akademií, Havelkův tým v něm nezapomíná ani na možnosti filmové řeči. Pohyby kamery v rámci místnosti podporují klaustrofobičnost celé situace, střih udržuje tempo i přehlednost, barokní hudba Jana Dismase Zelenky v prologu a epilogu dodává žabomyším sporům o stavbu výtahu nebo prodej půdních prostor nádech univerzální tragédie lidského nedorozumění, jež může skončit tragicky. Jako společensko-kritický portrét neschopnosti komunikovat, poslouchat a respektovat druhé Vlastníci neztrácejí na síle.

Iva Čermák Přivřelová