Tanec s medvědem

Medvěd je v rámci masopustních oslav považován za symbol síly, zdraví a především plodnosti. Podle lidové tradice si s takto maskovanou postavou měla zatančit každá žena, která toužila po dítěti. Režisérka Jitka Rudolfová na tento folklorní zvyk metaforicky odkazuje ve svém pátém celovečerním filmu Tanec s medvědem. Ústřední hrdinku však nestaví před otázku založení rodiny, ale sleduje tíživé morální dilema těhotné mladé ženy, která se v krátkém čase musí rozhodnout, zda podstoupí interrupci.

Úspěšná houslistka Linda a její manžel Marek se během kontrolního ultrazvukového vyšetření ve 20. týdnu těhotenství dozvědí, že jejich ještě nenarozená dcera má vývojovou vadu. Na případné umělé přerušení těhotenství zbývá pouhý měsíc, dvojice však o takové možnosti zpočátku vůbec neuvažuje. Jenže Marek nečekaně přijde o práci pilota, sobecká matka dceři sdělí, že jí s vnučkou nehodlá pomáhat, a sama Linda přestává věřit, že dokáže skloubit kariéru s mimořádně náročnou péčí o dítě s Downovým syndromem. Pod tlakem okolností postupně narůstá napětí i mezi manželi.

Východisko filmu připomíná oceňované německé drama 24 týdnů (24 Wochen, 2016), v němž je známá stand-up komička nucena čelit stejné volbě jako Linda. Scenáristka Lucie Bokšteflová a režisérka Jitka Rudolfová toto choulostivé téma zkoumají empaticky a zároveň bez moralizování i bez snahy vnucovat divákům jednoznačné stanovisko. Snímek prostřednictvím hlavních postav přibližuje různé postoje k dané problematice, aniž by se jeho autorky k některému z nich přikláněly.

Stejně jako ve svých prvních dvou filmech Zoufalci (2009) a Rozkoš (2013) se Jitka Rudolfová může opřít o přesvědčivé herecké obsazení. Komplikovaným vývojem prochází zejména Linda ve znamenitém podání Pavly Gajdošíkové. Ta svým psychologicky přesným a emočně proměnlivým, přitom však subtilním výkonem potvrzuje, že patří mezi nejvýraznější tuzemské herečky své generace nejen na divadelním jevišti, ale také ve filmu.

Civilní ladění intimního dramatu občas narušují stylizované sekvence, které reflektují Lindin nestabilní psychický stav: její vnitřní rozpory, trýznivou nejistotu, strach z budoucnosti i vědomí, že v některých životních situacích neexistuje žádné „správné“ rozhodnutí.

Tomáš Seidl