Smrt cyklisty

Psychologické drama Smrt cyklisty španělského režiséra Juana Antonia Bardema je inspirováno italským neorealismem. Podobně jako snímek Kronika jedné lásky, který natočil režisér Michelangelo Antonioni, zároveň pracuje s estetikou filmu noir. Bardem si uvědomoval, že drama, které by z levicových pozic otevřeně odsuzovalo režim generála Franciska Franka, by narazilo na značné problémy s cenzurou. Svou reflexi stavu poválečné španělské společnosti proto zahalil do zdánlivě kriminální zápletky.

Manželka zámožného madridského průmyslníka María José, která se vrací autem do města se svým milencem Juanem, srazí na vedlejší silnici cyklistu. Jelikož se obává prozrazení jejich románku, přemluví Juana, aby zraněného muže nechali bez pomoci. Z víceznačných narážek uměleckého kritika Rafy ale záhy pojme podezření, že ví, co se stalo. Zatímco se María José obává ztráty prominentního postavení, Juana stále více tíží výčitky svědomí i pocit marnosti jeho dosavadního života.

Smrt cyklisty navenek využívá typické noirové prvky včetně motivu cizoložných milenců, kteří spáchali zločin. Lucia Bosèová, někdejší Miss Itálie 1947, si zároveň zopakovala podobný typ femme fatale, jaký o pět let dříve ztvárnila v dramatu Kronika jedné lásky – luxusem zhýčkanou, egoistickou a nevěrnou manželku, která se snaží utajit svou odpovědnost za smrt člověka.

Juan Antonio Bardem poukazuje na sociální propast, která se ve frankistickém Španělsku 50. let minulého století prohlubovala mezi bohatými a chudými. Tento kontrast ve filmu zdůrazňuje i střihovou skladbou. Prostřednictvím postavy Maríi José kritizuje amorálnost a sobeckost privilegovaných vrstev. S cyklistou z dělnické třídy se představitelka společenské smetánky dostává do kontaktu právě jen při smrtelné srážce.

Tragédie se stává – stejně jako autonehoda v románu Francise Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby (1925) – metaforou třídního konfliktu. Zároveň akcentuje i politické kontexty filmu. Na místě neštěstí byly během španělské občanské války vybudovány zákopy, v nichž bojoval i Juan a které symbolizují přetrvávající hluboké rozdělení španělské společnosti. Motiv občanské války byl však v důsledku cenzurních zásahů ve výsledné podobě filmu oslaben a rozostřen.

Tomáš Seidl