La Pointe-Courte

Drama La Pointe-Courte bývá označováno za předzvěst francouzské nové vlny. Režisérka Agnès Vardová ho natočila v jihofrancouzském přístavu Sète, kde během druhé světové války pobývala jako teenagerka. V dospělosti se vrátila do tamní rybářské čtvrti La Pointe-Courte, aby ji nafotila pro vážně nemocného přítele. Místní atmosféra ji tak zaujala, že se tam bez jakýchkoli předchozích filmových zkušeností rozhodla natočit celovečerní snímek. Paralelně se v něm odvíjejí dvě dějové linie. První sleduje každodenní život rybářů, kteří svádějí boj s úřady poté, co jim byl kvůli bakteriální kontaminaci zakázán lov v místní laguně. Druhá zachycuje setkání odcizeného páru, který po čtyřech letech manželství prochází partnerskou krizí. Zatímco muž se v přímořské čtvrti narodil, žena pochází z Paříže a přijela mu oznámit, že se s ním chce rozvést.

Nízkorozpočtový snímek, jehož struktura, propojující dva odlišné světy, byla údajně inspirována románem Williama Faulknera Divoké palmy (1939), kontrastně přeskakuje mezi dokumentárními a hranými pasážemi. „Rybářské“ sekvence vstřebávají ozvěny italského neorealismu, zejména Viscontiho dramatu Země se chvěje (La terra trema, 1948). Režisérka je natočila v dlouhých záběrech v autentických lokacích, vystupují v nich neherci a přibližují sociální problémy místních obyvatel, ale i jejich tradice – například vodní klání zvané „joute“.

Do studie rozpadajícího se manželství, z něhož se vytratila vášeň, naopak filmařka obsadila profesionální herce. Muže ztvárnil pětadvacetiletý Philippe Noiret, jeho partnerku o sedm let starší Silvia Monfortová. Jejich dialogy jsou nasnímány stylizovaněji a některé detailní záběry připomínají pečlivě komponované fotografie – jeden z nich dokonce předjímá Bergmanovu Personu (1966). Zatímco se dvojice potýká s existenciálními problémy, které jsou místním obyvatelům zcela cizí, manželé si naopak nevšímají jejich chudoby.

Experimentální film, na němž se jako střihač podílel Alain Resnais, ocenili především kritici z časopisu Cahiers du Cinéma. Komerčně snímek propadl a Agnès Vardová poté několik let natáčela jen krátkometrážní filmy. K celovečerní tvorbě se vrátila až průlomovým dílem Cléo od pěti do sedmi (Cléo de 5 à 7, 1962).

Tomáš Seidl