Mistryně

Hlavní hrdinka Monika čeká dítě se svým přítelem Lukášem, dokončuje disertaci během studia medicíny a chystá se setkat se svým bývalým manželem Petrem. Během vztahu s ním si prošla rizikovým těhotenstvím a traumatizujícím potratem, kvůli čemuž se nyní potýká s nejistotou a obavami. Její setkání s Petrem však není zdrojem žádného dramatu, naopak se nese v poklidném a přátelském duchu, který prostupuje celým filmem. Karásek využívá jejich schůzku jako příležitost k tomu, aby se spolu bavili, vzpomínali, reflektovali svůj život a dospěli k novému poznání o sobě samých.

Ve svém nejnovějším filmu pokračuje Karásek v rozvíjení svébytné autorské poetiky, která upomíná na vztahová dramata Erica Rohmera či Richarda Linklatera a českému divákovi nabízí variaci na filmy amerického žánru mumblecore. Pro tento typ filmů je na jedné straně typický důraz na naturalistické herectví, výrazový minimalismus a jemnou povahokresbu postav, na straně druhé se vyznačuje absencí výrazného ústředního konfliktu, sevřené zápletky či emocionálně vypjatých momentů.

Karásek si tento přístup vyzkoušel již ve svých předchozích filmech Lucie (2011) a Karel, já a ty (2019). Stejně jako v nich mu i zde jde o věrohodné zachycení způsobu života městských intelektuálů středního věku a o zobrazení toho, jak žijí, uvažují a komunikují. V průběhu filmu se v jejich životech sice zdánlivě nic zásadního nestane ani nevyřeší, divák však získá mnohem hlubší vhled do jejich osobností, než bývá ve vztahových dramatech obvyklé.

Jak Marie Švestková, tak Jiří Havelka v hlavních rolích prokazují mimořádný cit pro realistické herectví, díky němuž jejich postavy nepůsobí schematicky a divák je vnímá jako skutečné lidi s bohatým vnitřním světem, o němž se chce dozvědět více. Zásadní je přitom i Karáskova schopnost inscenovat jednotlivé situace tak, aby si zachovaly nenucenost a přirozenost, zároveň však nikdy nenudily a postupně odhalovaly další vrstvy Moniky, Petra i jejich životních zkušeností.

Michael Šenovský