Fuckland

V rodném Buenos Aires Fabián pracuje jako kouzelník, a aby si mohl na svůj patriotický výlet vydělat, musí přijímat jednu zakázku za druhou. Zpočátku to vypadá, že se jeho plán nezdaří. Místní obyvatelstvo se s ním začíná bavit hlavně ze zdvořilosti a při večerní návštěvě baru shledá, že na ostrovech příliš nekvete noční život. Když však potká mladou Britku Camillu, která s ním zapřede dlouhý hovor, vrátí se mu naděje.

První latinskoamerický přínos do katalogu filmů Dogma 95 byl natočen na Falklandech v roce 1999 bez oficiálního svolení. Většina použitých záběrů tak vznikla nelegálně za pomoci skrytých kamer, často na místech, kde bylo natáčení přímo zakázáno. Mezi sedmičlenným štábem pracujícím potají byli pouze dva herci, představitelé ústředního páru; zbytek scén znázorňuje autentické interakce Argentince s lokálním obyvatelstvem.

Fuckland kombinuje prvky vícero žánrů, dokumentu a fikce, cestopisu nebo klasického vztahového dramatu. Velká část filmu je rámována jako Fabiánův audiovizuální deník, kam si zaznamenává svá dobrodružství i své (ne)úspěchy. Záběry ze skrytých kamer schovaných na hrdinově těle doprovází voiceover, který divákům přibližuje jeho myšlenky i pocity. Čočka skryté kamery neustále rámuje obraz, což nám připomíná, že filmový svět vnímáme pomocí zkreslujících očí hrdiny, který je v mnohém nesympatický a nedůvěryhodný.

Dokumentárnímu dojmu nepochybně napomáhá také skutečnost, že samotná herečka Camilla Heaneyová v době natáčení nevěděla, jaké jsou skutečné záměry jejího filmového protějšku, její vřelé reakce by se tedy do jisté míry daly označit za autentické. Také složitá geopolitická situace, jež se rozehrává na pozadí, je skutečná. Na televizních obrazovkách pozorujeme například zvolení nového argentinského prezidenta Fernanda de la Rúa, zatímco z rozhlasu zní reportáže o vztahu místního britského obyvatelstva k vlastní historii. Fuckland tak není pouhým příběhem o osobní vendetě, ale získává širší, globální rozměr.

Ema Fischerová