Milenci

Komorní drama Milenci natočil v roce 1999 jako svůj režisérský, scenáristický, kameramanský i producentský debut francouzsko-americký herec Jean-Marc Barr, známý především z filmů Larse von Triera. Je to pátý snímek, který získal certifikát Dogma 95, a zároveň první film realizovaný v rámci manifestu mimo Dánsko.

Jugoslávský malíř Dragan se v malém pařížském knihkupectví seznámí s krátkovlasou prodavačkou Jeanne. Ještě téže noci se z nich stanou milenci. Přestože se Francouzka původně nechtěla vázat, oba pohltí vášnivý milostný vztah. Když je jednoho večera opilý Dragan zadržen policií, ukáže se, že je ve Francii nelegálně. Do týdne proto musí opustit zemi.

Minimalistický příběh dokumentaristickým způsobem sleduje různé fáze milostného vztahu předem odsouzeného k zániku. Vzájemné okouzlení a sexuální přitažlivost se střídají s hádkami a konflikty, které nezpůsobují jen odlišné kulturní zvyklosti, ale především rozdílné povahy milenců. Ti totiž kromě lásky nemají nic společného.

Svobodomyslná, ale svému milenci oddaná Jeanne se jen těžce vyrovnává se smýšlením i chováním balkánsky vznětlivého, žárlivého a lehkomyslného Dragana. Svoji negativní roli sehrávají i nepříznivé vnější okolnosti – jejich vztah naráží na byrokratické imigrační zákony v tehdy ještě rozdělené Evropě.

Snahu o maximální autentičnost – film je v duchu „slibu čistoty“ povinně natočen ruční kamerou v reálném prostředí bez speciálního osvětlování – umocňují civilní výkony srbského herce Sergeje Trifunoviće, a především jeho francouzské kolegyně Élodie Bouchezové. Ve většině scén vystupují jen oni dva.

Snímek je první částí volné trilogie o svobodě, v tomto případě o „svobodě v lásce“. Její další dva díly – erotické drama To je mé tělo (Too Much Flesh, 2000) a poetickou komedii Blažené bytosti (Being Light, 2001) – natočil JeanMarc Barr společně se spoluscenáristou Milenců Pascalem Arnoldem. Do obou filmů opět obsadili Élodie Bouchezovou.

Režisérská dvojice posléze vytvořila ještě tři další, eroticky stále explicitnější dramata. Do posledního filmu Sexuální kroniky současné francouzské rodiny (Chroniques sexuelles d'une famille d'aujourd'hui, 2011) neváhala začlenit i čistě pornografické scény.

Tomáš Seidl