Rod, zvíře

Ústředním tématem tvorby Lava Diaze je lidská společnost a její základní jednotka – člověk. Prvopočátek jeho filmu Rod, zvíře se datuje do chvíle, kdy byl během rozhovoru tázán, jak by onoho člověka definoval. Odpověděl, že lidé nejsou více než zvířata, a svou tezi po letech rozvinul do snímku – na své poměry – nezvykle dramaticky i časově sevřeného. Na ploše dvou a půl hodin předestírá Diaz provokativní úvahu o podobnosti lidského mozku se šimpanzím a táže se, zda člověk civilizovaný dokáže vzdorovat temným touhám, pohnutkám a pudům, jimiž je na úrovni základních instinktů stále ovládán.

Za odpovědí se Diaz vydal do hloubek lidské duše, na cestu, která se metaforicky odráží v pouti jeho hrdinů Andrese, Balda a Paula. Všichni tři utekli před otřesnými pracovními podmínkami zlatokopeckých dolů, v nichž byli společně zaměstnáni, a po moři plují vstříc svému domovskému ostrovu. Než dorazí do civilizace, budou však ještě muset překonat hustou džungli, která sice skrývá jiné nástrahy než kořistnické doly, leč srovnatelně nebezpečné. Tváří v tvář divoké přírodě se charaktery jednotlivých postav začnou profilovat, vyvíjet a měnit.

Stejně jako Diazovy starší filmy vyniká Rod, zvíře černobílými, pečlivě komponovanými obrazy, připomene je i motivem temné minulosti, jež coby kalná spodní voda stále prosakuje do dnešních dní. Před traktováním konkrétních historických událostí s jasným politickým stanoviskem Diaz tentokrát dává přednost zamyšlení nad obecnějšími principy společenské dynamiky a povahou člověka. Rod, zvíře je tak coby univerzální podobenství jedním z jeho filmů nejpřístupnějších, současně však také nejskeptičtějších.

Za své svrchovaně autorské dílo (Rod, zvíře napsal, nasnímal, sestříhal a opatřil vlastní hudbou) byl Diaz coby nejlepší režisér oceněn v sekci Horizonty na filmovém festivalu v Benátkách.

Jan Bergl