Norte, konec historie

V roce 2012 zakončil Lav Diaz šestihodinovým filmem Florentina Hubaldo, CTE svou trilogii traumatu, s níž se proslavil na mezinárodních festivalech v Benátkách a Rotterdamu. O rok později Diazův status mimořádného autora definitivně stvrdilo zařazení jeho nového filmu Norte, konec historie do soutěžní sekce Un Certain Regard na festivalu v Cannes.

Je situovaný na severozápad Filipín a paralelně vypráví příběh dvou mužů. Samolibý násilník Fabian sice nikdy nedokončil vysokoškolská studia, o to horlivěji však vykládá své teorie inspirované Nietzscheho myšlením každému, kdo je ochoten ho poslouchat. Joaquin, milující manžel a otec dvou dětí, sní o založení vlastní kavárny, zranění nohy jej však připraví o veškeré úspory. Oba spojuje nezanedbatelný dluh vůči věřitelce Magdě. Situace se zkomplikuje ve chvíli, kdy se Fabian rozhodne Magdu zabít, aby tak vyřešil své problémy a otestoval své teze. Z jeho zločinu je ale obviněn Joaquin.

Norte, konec historie se od Diazových starších filmů liší jednak vizuálním pojetím – namísto zrnitého černobílého záznamu z digitálních kamer nabízí výtvarně opojné, širokoúhlé obrazy vyvedené v barvách – a jednak zřejmou inspirací klasickou literaturou. Ze slavného románu Zločin a trest si však Diaz půjčil pouze východisko, které rozpracovává a dovádí k docela jiným závěrům.

V rovině práce s časem a kompozicí záběrů zůstává Diaz věrný svým obvyklým postupům. Více než čtyřhodinový film Norte, konec historie, poskládaný převážně z dlouhých statických záběrů, vytváří v kinosále prostor, kde lze zpomalit svůj srdeční tep a poddat se monotónnímu rytmu všednodennosti. Meditativní dílo, které si pozornost publika udrží dramaticky silným příběhem, je podle zahraničních kritiků ideální vstupní branou do pochmurných světů Lava Diaze. Renomovaný britský měsíčník Sight & Sound jej vyhlásil jedním z deseti nejlepších filmů roku 2013.

Jan Bergl