Připravte si kapesníky

Úspěch filmu Buzíci otevřel Blierovi dveře k realizaci dalších projektů. V únoru 1976 představil fantaskní frašku Klídek (Calmos) a dva roky nato uvedl do kin „romantickou komedii“ Připravte si kapesníky, která již vykazuje všechny poznávací rysy jeho autorského stylu. Klíčových hereckých úloh se opět ujali Gérard Depardieu a Patrick Dewaere, tentokrát po boku Carole Laureové.

Všichni tři jmenovaní se potkávají hned v úvodní scéně, u nedělního oběda v restauraci. Solange (Laureová) je dlouhodobě nešťastná a její partner Raoul (Depardieu) neví, jak jí má pomoci. Rozhodne se proto zeptat Stéphana (Dewaere), který sedí u protějšího stolu, zda by se nechtěl stát jejím milencem. Učitel tělocviku a milovník Mozarta je Raoulovým jednáním zprvu zaskočený, postupně však přistoupí na pravidla jeho hry.

Chvíli se zdá, že těžištěm Blierova snímku bude vzniklý milostný trojúhelník, potom ale režisér přehodí výhybku a děj se začne ubírat zcela nečekaným směrem. Spíše než psychologickými bytostmi z masa a kostí jsou pro něj postavy figurkami, definovanými svými zájmy, ošacením a pohlavím. Může je stáhnout z popředí a vyměnit za jiné, kdykoli chce začít satirizovat nový společenský jev.

S filmem Připravte si kapesníky Blier poprvé rozehrál vlastní verzi absurdního divadla, v němž postavy vytvářejí zvláštní vztahové konstelace, přejímají rysy druhých a porůznu splývají. Navenek přitom nepůsobí snímek nikterak avantgardně; tradičně návodným způsobem pracuje s hudbou, kompozicí obrazu i s leitmotivy (kytice, pletený svetr).

Zatímco některé z Blierových dalších počinů, jako Studený bufet (Buffet froid, 1979) nebo Náš příběh (Notre histoire, 1984), již nápadně připomínají pozdní tvorbu Luise Buñuela, snímek Připravte si kapesníky nemá žádné zřejmé předchůdce ani následovníky. Coby osobité a evropsky svobodomyslné dílo získal v roce 1979 Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Jan Bergl