Kdybych byl špión

Francouzská kinematografie šedesátých let, to není jen nová vlna a přidružené umělecky progresivní trendy, ale také četné žánrové filmy, které se zpravidla těšily výrazně většímu zájmu soudobého publika. Mezi oběma těmito póly kinematografie se nachází stylisticky nápaditý thriller Kdybych byl špión, kterým v roce 1967 v hraném filmu debutoval Bertrand Blier.

Podle původního námětu, který Blier sepsal s Antoinem Tudalem, by šlo bez problémů natočit konvenční špionážní film. Doktor Jean Lefèvre je narychlo přivolán k panu Girardovi, který však není doma. Záhy se dozvídá, že Girard je ve skutečnosti Guérin. V tu chvíli se již stává objektem zájmu podezřele vyhlížejících pánů hledajících stejného člověka. Netušíme, zda je Lefèvre skutečně zapojený do konspiračních kruhů, nebo má jen smůlu. Smyčka kolem jeho krku se každopádně utahuje.

Navzdory dobovému zvyku líčit podobné příběhy s nadsázkou či humorem zvolili tvůrci filmu Kdybych byl špión tlumeně věcnou stylizaci. Zcela chybí surrealistické motivy typické pro Blierovy pozdější filmy. Těžiště jeho hraného debutu spočívá v atmosféře všeprostupující paranoie, kterou kameraman Jean-Louis Picavet umocňuje reportážně pojatými záběry z pařížských ulic.

Skrze kafkovské ladění lze snímek chápat jako pokynutí existencialistickému myšlení a přitakání někdejším kontrakulturním náladám. Skrze postavu Lefèvrovy dcery Sylvie, kterou ztvárnila Patricia Scottová, jej ovšem můžeme sledovat také jako intimní příběh o narušení důvěry mezi rodičem a dítětem.

Ústřední mužské role ve filmu sehráli Bernard Blier (otec mladého režiséra) a Bruno Cremer. Přestože byli oba více (Blier) méně (Cremer) známými herci, diváky do kin nenalákali. S nevalným počtem 77 tisíc prodaných vstupenek snímek Kdybych byl špión komerčně propadl a dlouhá léta trvalo, než Blier sehnal peníze na další film.

Jan Bergl