Příliš krásná

Bernard (Gérard Depardieu) má lukrativní práci v prodejně aut, krásnou ženu Florence (Carole Bouquetová), dvě děti, velký dům a přátele z „dobrých kruhů“. Zkrátka život, o němž mohou jiní jenom snít. Navzdory všem očekáváním se zamiluje do své nevýrazné sekretářky Colette (Josiane Balasková) a zpochybní tak étos, kterým se dosud zaštiťoval. Stěžejním tématem filmu Příliš krásná je hodnota, kterou si člověk připisuje na základě svého vzhledu i reakcí okolí, a (ne)možnost její proměny. „Protože ostatní lidi vidíme pouze z vnějšku, ale svoje myšlenky známe, vzniká spousta neštěstí a nedorozumění,“ trefně shrnul celý problém kritik Roger Ebert.

Po boku výstředních filmů, jako Připravte si kapesníky nebo Večerní úbor (Tenue de soirée, 1986), působí snímek Příliš krásná svou zápletkou poněkud usedle. Příznivci Blierova osobitého humoru však nemusí mít strach, že by režisér opustil osvědčené postupy a natočil psychologické drama. Nesourodé potřeby jednotlivých postav jako obvykle ústí do vztahových rošád korunovaných absurdními promluvami.

Od režisérových starších filmů se netradiční romance Příliš krásná liší spíše stylem. Mnohem více prostoru k vlastnímu vyjádření tentokrát dostal Philippe Rousselot, jenž s kamerou zachází jako s malířským štětcem, i střihačka Claudine Merlinová, které se podařilo nápaditě rozostřit hranice mezi přítomností a budoucností, realitou a představou. Nepřeslechnutelnou úlohu ve filmu sehraje také ironicky využitá hudba Franze Schuberta.

Za snímek Příliš krásná získal Blier Velkou cenu poroty na festivalu v Cannes, nicméně sám měl pocit, že vytvořil až příliš stylový film („un film trop chic“). Rozhodl se proto vrátit ke kořenům a natočit „nové Buzíky“ s hrdinkami místo (anti)hrdinů v hlavních rolích. Vznikl tak snímek Děkuji, živote (Merci la vie, 1991), který Ryan Gilbey v Blierově nekrologu označil za jeho poslední velký film.

Jan Bergl