Rozvod za časů války

V době, kdy se Marija rozhodne opustit Vytase, se její život zdá být zajištěný a stabilní. Přesto v něm postrádá to nejdůležitější. Po 12 letech společného života dospívá k přesvědčení, že se z jejich vztahu vytratila láska i vzájemná přitažlivost. Muž, do kterého se kdysi zamilovala, se podle ní proměnil ve starostlivého partnera pečujícího o domácnost i jejich dceru, ale právě tato proměna je pro Mariju symbolem vztahu, který ztratil svou dynamiku.

Ukrajina, kterou od Litvy dělí pouze Bělorusko, je ve válce. Přestože se boje odehrávají za hranicemi země, nová realita postupně proniká do každodenního života jejích obyvatel. Marija odchází ze zaměstnání ve firmě s vazbami na Rusko, Vytas se vrhá do dobrovolnické činnosti a protiválečných performancí. Zdá se, jako by válka zabrala nové místo v domácnosti a stala se dalším členem rodiny.

Právě zde film otevírá svou nejzajímavější otázku. Válka není hlavním tématem vyprávění, ale katalyzátorem, který odhaluje stav rodiny ještě před jejím vypuknutím. Manželství, v kterém se ztratila intimita, ji nahrazuje společná angažovanost. Místo vzájemné blízkosti přichází pocit společenské odpovědnosti, místo partnerství sdílený zájem o svět za hranicemi vlastního domova.

Blaževičius sleduje, jak se do prázdného prostoru po rozpadajícím se vztahu postupně vkrádají nové formy soužití. Vztahová distance se dočasně překrývá se sdílenou angažovaností a reakcí na vnější události. Film tak otevírá otázku, co vlastně v takové situaci drží rodinu pohromadě a zda mohou společné reakce na krizi nahradit oslabenou intimitu. Namísto jednoznačných odpovědí sleduje spíše proměnlivost těchto vazeb a zároveň jejich křehkost, která se může znovu ukázat ve chvíli, kdy vnější tlak poleví.

Film Rozvod za časů války měl světovou premiéru na festivalu Sundance, kde byl oceněn v soutěži mezinárodních dramatických děl. Jde o třetí celovečerní film Andriuse Blaževičiuse.

Na filmu se v rámci české koprodukce podílely také střihačka Anna Ryndová, umělecká maskérka Adéla Anděla Bursová a kostýmní výtvarnice Aneta Grňáková, jejíž práce s kostýmy přispívá k jednotnému vizuálnímu stylu snímku. Ten spolu se znepokojivou hudbou českého skladatele Jakuba Rataje vytváří atmosféru tichého napětí a postupného citového rozkladu.

Film ukazuje rodinu vystavenou krizi, která odhaluje, co z jejích vazeb zůstává, když se naruší jejich samozřejmost.

Anna Bureš