Smrt v červeném jaguáru

„Kde je Jerry?“ ptá se jeden ze strážců zákona během akcí nabitého úvodu. „Pan Cotton běžel na druhou stranu,“ dostává se mu odpovědi, v níž je vyjádřeno vše podstatné. Agent FBI Jerry Cotton totiž pravidelně chodí proti proudu, pomocí téměř nadlidských schopností (či nehynoucí víry, že věci dobře dopadnou) zachraňuje každou situaci, likviduje padouchy a díky nepolevující eleganci mu k nohám padají zástupy dam (které občas nezapomene pochválit, že na ženu uvažují docela logicky). Dynamická kamera občas nabídne pohled na některou z ikonických sanfranciských lokací, přestože samotné natáčení probíhalo v Německu.

Film Smrt v červeném jaguáru představuje šesté (a nejzdařilejší) filmové dobrodružství Jerryho Cottona z celkem osmidílné série, která v druhé polovině 60. let 20. století slavila úspěchy v kinech – a to nejen těch německých, jelikož některé části se promítaly i v Československu. Režie se ujal Harald Reinl, podepsaný i pod dalším titulem z nabídky letošní „Filmovky“ (Hadí jáma a kyvadlo, 1967), u nás známý hlavně coby režisér veleoblíbených mayovek z počátku 60. let 20. století. Okouzlujícímu detektivovi propůjčil tvář urostlý americký herec George Nader, jehož zámořská kariéra byla tou dobou již za zenitem; to mu však v popularitě na starém kontinentu nijak neubralo.

Inspiraci Jamesem Bondem neskrývá Cotton už od úvodního namíření pistole do kamery a i během následující hodiny a půl nabízí dobře čitelnou žánrovou zábavu plnou automobilových honiček, soubojů střeleckých i pěstních a samozřejmě také tvrďáckých hlášek. Pokud jde Jerry proti přesile, tak jedině čelem a s rozběhem! A na přísné dodržování vyšetřovacích postupů si také příliš nepotrpí, ale to nevadí. Když musí v tomto vraždami hýřícím dobrodružství čelit slizkému vrahounovi s hrozivým tlumičem a ještě znepokojivějšími komplexy méněcennosti, nelze mu nefandit.

Mojmír Sedláček