Hadí jáma a kyvadlo

„Hororové filmy nestojí ani tak na konfliktech, lásce či příběhových událostech, nýbrž spíše na situacích. Je třeba neustále poskytovat nová překvapení a efekty, aby v publiku došlo k vyvolání patřičného strachu,“ řekl režisér Harald Reinl o své variaci slavné povídky Edgara Allana Poea Jáma a kyvadlo. Namísto původního příběhu o odsouzenci, jenž čelí rozličným mučícím praktikám, tu máme rozmáchlé vyprávění o ďábelském hraběti, který počátkem 19. století utýrá tucet panen, aby dosáhl nesmrtelnosti. Při pokusu o získání krve poslední, třinácté panny je chycen a popraven. Smrt však pro jeho plány představuje jen drobnou překážku, a tak se o několik dekád později na jeho prokletém hradě ocitá nenáhodně poskládaná skupinka hrdinů a hrdinek, aby čelili nevyhnutelnému osudu.

Oproti dalším hradním a mučitelským hororům v čele s Hexen bis aufs Blut gequält (Čarodějnice k smrti umučené, 1970) či Im Schloß der blutigen Begierde (V zámku krvavé touhy, 1968) sází Reinlovo dílo spíše na goticky romantickou atmosféru a znepokojivou výpravu (včetně lesa obsypaného lidskými údy či pekelných výjevů na hradních zdech) nežli explicitní násilnosti. Díky tomu mohl být snímek v německých kinech přístupný i mládeži, a tudíž kasovně vcelku úspěšný a popkulturně významný, přestože na kýžené založení hororové série hammerovského stylu úplně nedošlo.

Hvězdný casting zahrnoval Lexe Barkera coby oldshatterhandovsky sošného vykuka, baronku v nesnázích s tváří tehdy velmi populární Karin Dorové (jež se téhož roku objevila i v bondovce Žiješ jenom dvakrát/You Only Live Twice, 1967) či britskou hororovou ikonu Christophera Leeho, jenž si namísto hraběte Draculy střihnul… hraběte Regulu. Později snímek ve své biografii označil za naprosto strašlivou kombinaci několika inspiračních zdrojů v čele s Poeovou Jámou a kyvadlem a Zvoníkem od Matky Boží. Jindy a jinde ale zase chválil výpravu, barevnost a herecké výkony. „Filmovkové“ publikum tedy čeká zjištění, zdali v sobě probudí spíše uznalého, nebo rýpavého Christophera Leeho.

Mojmír Sedláček