Peklo v Macau

Film Peklo v Macau je zástupcem evropských kriminálek, špionážních či dobrodružných snímků, které se během 60. let 20 století překvapivě hojně natáčely v Hongkongu. Obliba bondovek i brakových detektivek vedla filmaře k hledání neokoukaných exotických lokací a právě Hongkong, toho času pod britskou správou, nabízel po všech stránkách vhodné podmínky. Platí to i pro tento snímek, v němž hongkongské exteriéry suplují nedaleké Macao.

Nenadálá vlaková rvačka a titulní píseň od věhlasné zpěvačky Dusty Springfieldové otevírají nespoutanou a překotně se odvíjející kombinaci bondovky a dobrodružství Indiany Jonese. Producent Artur Brauner, který spolupracoval s Fritzem Langem, ale natáčel i sexploatační snímky, na tuto zakázku najal jako supervizora režiséra Jamese Hilla, proslaveného díky jímavému zpracování osudů lvice Elsy ve Volání divočiny (Born Free, 1966). V tomto případě ho čekala divočina trochu jiného rázu – v macajském pekle totiž nechybí sadistické mučení letlampou či kyselinou, exotické tanečnice v nočním klubu, vzteklé vrhání katany anebo třeba nepředvídatelný rambovský moment.

V centru dění je sošný a za všech okolností stoický Robert Stack v hlavní roli fotografa, jehož schopnosti neočekávaně zahrnují i likvidaci libovolného množství libovolně ozbrojených nepřátel a také ochotu každou kolemjdoucí ženu poctít vášnivým polibkem. Právě jemu se náhodou dostane do rukou tajemný Pekingský medailon, po němž touží hned několik zločineckých skupin.

Lákavé obsazení zahrnuje i německý sexsymbol Elke Sommerovou a asijský sexsymbol Nancy Kwanovou. Sexsymbolem však rozhodně nebyl Werner Peters, jenž zde ztvárnil oportunistického inspektora Pinta a v řadě jiných rolí zlověstné nacisty. Jeden z dobových plakátů dokonce lákal na „nejzlověstnější orgii zla, jakou svět kdy zažil“, a přestože tento slib není snadné naplnit, sympatickou kombinaci nebezpečí a vzrušení Hillův tým zvládl dodat.

Mojmír Sedláček