Šmírák

Zajímavé je také to, jak na drtivou kritiku snímku zareagovali jeho producenti. Powell ve svých pamětech uvedl: „Stáhli film z kina Plaza, zrušili britskou distribuci a prodali negativ nějakému pochybnému překupníkovi filmů, který se snažil, aby se na něj zapomnělo – a on skutečně zapomenut byl. Spolu se svým režisérem. Na dvacet let.“ Ano, i natolik renomovanému režisérovi, jakým bezesporu Powell v počátku šedesátých let byl, dokázal odvážný umělecký záměr Šmíráka zlomit vaz.

Přitom ústřední námět není nepodobný Hitchcockovu Psychu (Psycho, 1960), které mělo premiéru ve stejném roce a vůči kterému byla kritika mnohem laskavější (ačkoliv věhlasná kritička The Observer C. A. Lejeuneová opustila předčasně obě projekce a na základě těchto filmových zážitků se rozhodla rezignovat na svou mnoho let neochvějnou pozici ve zmíněném deníku). Taky zde se setkáváme s narušeným hrdinou, který se stal obětí výchovy jednoho ze svých rodičů. Jenže zatímco Hitchcock se snaží spíše zabavit a strhnout diváka, Powell svůj film koncipuje jako komplexní zamyšlení nad podstatou filmového umění (a nabízí divákovi neobyčejně sugestivní metaforu jeho vlastního voyeurismu a voyeurismu kinematografie jako takové) ve vztahu k jeho tvůrci, stvořiteli a jedinému pánu a jeho v tomto případě narušené duši. Jde o skutečně mrazivou a dokonale vystavěnou podívanou, jež bere dech i díky precizní kameramanské práci Otty Hellera.

O kritické přehodnocení Šmíráka se nejvýznamněji zasloužil Martin Scorsese, velký obdivovatel filmů dvojice Powell-Pressburger. Právě on se zasloužil o uvedení snímku na newyorském filmovém festivalu v roce 1979 a také o jeho opětovné uvedení v kinech. Scorsese o Šmírákovi mimo jiné řekl: „Na rozdíl od Červených střevíčků, zasazených do vysoké kultury, Šmírák se odehrává na samém dně kultury pokleslé. Kdybychom vnímali jen příběh, je to o sériovém vrahovi, který při natáčení vraždí ženy. Sledujeme-li film pozorněji, je to portrét sebedestrukce skrze film – čočky jsou skalpely, střihy skutečné rány, celuloid ostnatý drát a světlo z projektoru vás může oslepit.“

Aleš Říman