Veřejný prostor Františka Skály

„Veřejný prostor je prostorem svobody.“ Jak se může svoboda v umění a v životě realizovat? Oceňovaný český sochař František Skála ve svém dokumentárním portrétu nabízí vlastní odpověď na tuto otázku. Ohlíží se přitom za svou sochařskou tvorbou a odhaluje, jak se do ní jeho představa o svobodě promítala.

Režisér Petr Slavík již samotným názvem svého snímku naznačuje, že jeho hlavním tématem bude vztah Františka Skály a jeho umělecké tvorby k veřejnému prostoru. Společně se Skálou navštěvuje jeho nejvýznamnější architektonická a sochařská díla, mezi něž patří například Prastánek na Malostranském náměstí v Praze, socha Špion v Opavě nebo Zahrada živočichů a rostlin litovelského Pomoraví. Zároveň dává Skálovi prostor, aby diváky zasvětil do své životní i umělecké filozofie, která tvoří východisko jeho tvorby.

Skála klade důraz především na to, že umění by mělo veřejný prostor obohacovat a být jeho živou součástí, nikoli pouze nedotknutelným objektem umístěným na piedestalu. Své tvůrčí postupy a principy, jejichž prostřednictvím tohoto cíle dosahuje, vysvětluje divákům přímo u jednotlivých děl, prostřednictvím svých skic, deníkových zápisků i při práci v ateliéru. K těmto principům patří například snaha propojovat městský prostor s přírodními materiály, zejména se dřevem a celými kmeny stromů, nebo zájem o koncept „chúdy“, tedy ztvárňování drobných a přehlížených tvorů, kteří obvykle nevzbuzují nic víc než lítost. Skála se jim však svou tvorbou naopak snaží vzdát hold. Vrcholným vyjádřením tohoto zájmu je drátěná socha Vulpes Gott, zobrazující zuboženého psa. Film průběžně sleduje proces jejího vzniku a její instalace představuje zároveň jeho vyvrcholení.

Petr Slavík svým nejnovějším filmem navazuje na dokumentární linii své tvorby, v níž se dlouhodobě zaměřuje na portréty významných osobností české kultury, zejména českých herců. V posledních letech tak pod jeho režijním vedením vznikly televizní dokumenty věnované životu Libuše Švormové, Daniely Kolářové či Petra Kostky. Zkušenosti má rovněž se zpracováním náročných a citlivých osobních témat, a to díky své práci na pořadu 13. komnata a hraném seriálu Oběti. Právě z těchto projektů si odnesl empatický a chápavý přístup k zobrazovaným osobnostem, který se výrazně projevuje nejen v jeho životopisných dokumentech, ale také v jeho posledním hraném filmu Tancuj Matyldo (2023).

Michael Šenovský