Tess

Prvotním spouštěčem děje se stane scéna, kdy se otec Tess dozví, že je následníkem starého šlechtického rodu d’Urbervillů, pocházejících už z normanských dob. Nečekaná zpráva zaskočí celou rodinu, která v současnosti vede skromný vesnický život. Rodiče, povzbuzení vidinou společenského vzestupu, nakážou své nejstarší dceři, ať se jde přihlásit k bohaté rodině se stejným příjmením, která žije nedaleko. Tak začíná řetězec nešťastných událostí, uprostřed něhož se Tess ocitá. Stává se obětí přísné dobové morálky, která nemá přílišné pochopení pro ženy, natož rolnice.

Ve své románové předloze Thomas Hardy nevykresluje jednoho konkrétního viníka, místo toho obžalovává celou pozdně viktoriánskou společnost. Kritizuje také industrializaci, která drasticky obrátila naruby dlouholeté tradice venkovského života. Ta se v Polanského adaptaci odehrává spíše na pozadí, jen v určitých okamžicích ji tematizuje dialog nebo obraz v podobě strojů udávajících rytmus práce na poli. Samotný Hardy byl při tvorbě spoután dobovou morálkou. Jeho román utrpěl vlivem cenzury obzvlášť v pasážích týkajících se sexuality hlavní hrdinky. Autor se musel pohybovat v náznacích a některé otázky schválně nechal nezodpovězené. Sedmdesátkovou filmovou adaptaci však nic nesvazovalo, a tak zaplňuje mezery, které Hardy v textu cíleně zanechal.

Tess představuje změnu oproti jiným Polanského dílům zasazeným do tísnivých interiérů. Snímek vznikal převážně v Normandii a Bretani (přestože se má odehrávat ve fikční verzi anglického Dorsetu) a pyšní se obrazy plnými zeleně a teplého přírodního světla. Vcelku působí téměř anachronisticky, jako by patřil spíš do éry ambiciózních velkofilmů čerpajících z kánonu britské literatury, než do konce sedmdesátých let. K adaptaci nezvyklého materiálu se Polanski nedostal sám, ale kdysi mu ji doporučila jeho tragicky zesnulá manželka Sharon Tateová, jíž je film věnován.

Ema Fischerová