Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol, jehož natáčení začalo v roce 1968, byl pro režiséra Juraje Herze třetím a na dlouhou dobu posledním celovečerním filmem. Adaptace stejnojmenné novely s nádechem hitchcockovsky laděného hororu pracuje s tématy psychopatologie, xenofobie, oportunismu a kolaborace. Vizuálně vytříbený černobílý stylizovaný film vyniká uhrančivou kamerou Stanislava Miloty, brilantními výkony hereckého ansámblu a zcizující filmovou hudbou Zdeňka Lišky.

Soundtrack Spalovače mrtvol z portfolia Zdeňka Lišky vyniká v mnoha ohledech. Na rozdíl od jiných kultovních soundtracků je zde minimalizováno využití elektroakustických efektů, nenajdeme ani typicky liškovské sbory, ani inovativní instrumentace. Bez znalosti filmového díla by bylo jen stěží možné dovodit, že jde o hudbu psanou na míru filmu s hororovou tematikou, ale právě tím je Liškovo pojetí Fuchsova námětu geniální. Ústřední motiv v rytmu 12/8 valčíku upomíná na městský folklór třicátých let a jeho iterace na ploše hodiny a půl kongeniálně ilustrují myšlenková hnutí hlavní postavy, která se propadá čím dál tím hlouběji do temnot vlastní vražedné duše. Koloraturní soprán, který s postupným opakováním nabývá na čím dál větší přízračnosti, ilustruje pochody v mysli psychopata. Liška svou hudbou nejde obrazu na ruku, naopak staví jakousi paralelní dramaturgii, která v kontrapunktu s hlavním narativem dotváří uhrančivé vyznění snímku. Možná i kvůli hudbě byl Spalovač v roce 1973 vyřazen z distribuce kvůli údajné morbiditě.

Jonáš Kucharský