Muž z prvního století

Krumbachovou si měl Lipský vybrat na základě divadelních kostýmů pro inscenaci Divadla ABC Tři pomeranče v režii Miroslava Horníčka. Otevřel jí tak svět, do kterého se zamilovala stejně vášnivě, jako propadala osudovým mužům. Později o svém vztahu k filmu napsala: Film byla moje největší posedlost, kterou znám. Já jsem myslela, že umřu, když mě tehdá zakázali práci, když jsem věděla, že už nebudu nikdy slyšet, jak praskají vypnutý světla na zhasnutejch reflektorech, jak to tak zvláštně smrdí ten filmovej ateliér. Je to vůně, jakou mají třeba hluchavky za deště nebo kopřivy. Taková pohlavní omamná vůně života. Bylo to velice hrozné, ale jak říká Friedrich Nietzsche, co mě nezničí, to mě posílí.

Už v Muži z prvního století stála před výzvou vytvořit kostýmy futuristické budoucnosti, navíc s notnou porcí nadsázky. Působí přece jen místy poněkud divadelně svou okázalostí, ale Krumbachová už uplatňuje svou největší devízu – smysl pro charakterizační detail, který by se v obrovském divadelním prostoru ztratil. Fleky na uváleném sáčku zlodějíčka Josefa ve strhujícím podání Miloše Kopeckého, stylizované pokrývky hlavy (fenomenální špunt na hlavě Vladimíra Hlavatého), Kopeckého cirkusová náprsenka, práce s rekvizitami, to jsou jedny z autorských podpisů práce Ester Krumbachové.

Společně s architektem Otto Zázvorkou si záhy spolupráci na futuristickém filmu zopakovali na oceňované Ikarii XB1. Muž z prvního století je dnes film i v jejich filmografii spíše pozapomenutý. Neprávem. Kromě náležitého množství patřičně hovězí komunální satiry, po které byla dobová poptávka, obsahuje spoustu překvapivě živých dialogů (spolupracoval na nich i Kopecký a snad i Miloš Macourek, přestože není uveden v titulcích), první elektronickou hudbu v dějinách československé kinematografie a po plátně se prohání první Klingon v dějinách sci-fi, pět let před prvním dílem Star Treku a navíc v podání Radovana Lukavského.

Aleš Říman