Nedaleko ráje

Debutující režisér Mo Harawe vyrůstal v Mogadišu a teprve v roce 2009 se jako sedmnáctiletý přestěhoval do Vídně. Ve svém debutu čerpá právě ze svých raných let v Somálsku, kam také příběh zasazuje. Přesto film proti očekávání začíná zpravodajskými záběry dronového útoku, které podle Haraweho odrážejí západní pohled na zemi. Teprve poté přestupuje od vnějšího obrazu k tomu vnitřnímu. Pro zdůraznění autenticity přitom využívá neherců a natáčí v reálech somálské krajiny, v níž se snoubí krása i drsnost. To by samo o sobě nemuselo znít nijak výjimečně, jenže situace v zemi je mimořádně napjatá a produkce filmu vysoce riskantní.

Harawe svůj film natáčí v době, kdy se Somálsko ještě stále zotavuje z občanské války a v některých regionech je kvůli aktivitě teroristických skupin výrazně omezen pohyb. Natáčení často probíhají s ozbrojeným doprovodem a v rámci zajištění zjednodušené logistiky nejsou štáby rozsáhlé (což se projevilo například na kameře, která hojně pracuje s přirozeným osvětlením). Není se proto čemu divit, že vedle neherců byla i většina štábu bez předchozích zkušeností – Harawe dokonce uvádí až 70 % členů štábu, pro které se jednalo o vůbec první natáčení. V tomto ohledu pochopitelně zůstává nedocenitelnou podporou koprodukce s evropskými zeměmi, bez níž by velká část africké tvorby nemohla vzniknout. Natáčení filmu v tamních podmínkách pochopitelně přináší i další problémy, jež vycházejí z konzervativně nastavené muslimské společnosti (např. oddělené natáčení žen, což se projevuje na menším zastoupení žen ve filmovém průmyslu).

Letošní africkou sekci reprezentují filmy, které jsou nějakým způsobem průlomové z pohledu mezinárodního úspěchu. V případě Nedaleko ráje se jedná o historicky první somálský film uvedený na festivalu v Cannes, konkrétně v sekci Un Certain Regard.

Stanislav Pecháč