Toxic

Industriální obrazy města, tolik zrcadlící realitu postsocialistických států východní Evropy, evokují melancholii a nostalgii. Debutující litevská režisérka Saulė Bliuvaitéová je zachycuje sugestivní kamerou. Syté barvy a působivě promyšlené kompozice zpočátku skoro až romantizují předměstské dospívání. Nehostinnost tohoto chladného světa se však rychle odhaluje v příběhu několika mladých dívek, snažících se z místa, které jim není s to nabídnout uspokojivou budoucnost, utéct. Jako jediná cesta za lepším životem se jim jeví pochybná škola modelingu, připravující dívky na jedinečnou příležitost jejich „objevení“, kterým by si zabezpečily letenku na zaslíbený Západ.

Toxic zaráží syrovým zkoumáním dětské zranitelnosti, kterou divák sleduje střídavě z odosobněného povzdálí i nepříjemně intimní blízkosti. Bliuvaitéová ve fiktivním příběhu zpracovává své vlastní zkušenosti s modelingem. Zachycuje čím dál více znepokojující stav dívčí psychiky a v nekompromisní stylizaci reflektuje důsledky toxických ideálů krásy, kterým se snaží co nejvíce přiblížit – čímž ztrácejí kus svého dětství. Definuje vnitřní zmatek lidí, kterým nezbývá nic než neustálá konfrontace s minulostí a strach o vlastní budoucnost.

Módní přehlídky, které často působí jako promenáda těch nejcharismatičtějších osob, se zde mění v pochod bezduchých lidských těl. V chudobě a bez příležitostí mohou dívky svou chůzi okrášlit pouze potlačovaným smutkem a touhou po lepším životě. Přesně takováto místa se však stávají zlatým dolem pro mnohé modelingové agentury. Zoufalé dívky totiž za pouhou šanci na úspěch udělají cokoliv, a přesně takové nasazení svět módy potřebuje.

Premiéra Toxicu se odehrála minulý rok v Locarnu, odkud si režisérka kromě ceny za nejlepší celovečerní debut odvezla také prestižního Zlatého leoparda za nejlepší film.

Ondřej Trávníček