Kladivo na čarodějnice

Krumbachová se s Vávrou profesně setkala již na adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku, byla tak u dvou z jeho nejodvážnějších filmů, které v průběhu více než půl století natočil. Vávra sice později na Krumbachovou vzpomínal jako na výtvarnici, která více mluvila, než kreslila, ale jeho replika zní možná ostřeji, než byla míněna. Ono mluvení neuvádí zjevně ve významu mletí pantem a jako důkaz neproduktivity Krumbachové, ale spíše jako její touhu po autorském dialogu. A Vávra jí už od Romance dokázal naslouchat a její vize přejímat za své. Jak vzpomíná pomocná režisérka Drahomíra Vihanová, krom návrhů a úprav kostýmů měla Krumbachová svůj podíl na kompozici mizanscény či svícení jednotlivých scén.

Jestliže Romance je odvážnou spíše narativně a usvědčuje Vávru z toho, že umí vyprávět poesii, pak Kladivo je odvážnou adaptací po všech stránkách. Vávra už měl dle vzpomínek Krumbachové první verzi scénáře hotovou a ona mu pomáhala dostat se dovnitř příběhu. Scenárista by si podle Krumbachové měl předlohu přivlastnit, cítit s ní. Tak se pod fotografií Lautnerova portrétu u sklenky vína sbližovala s umučeným knězem (milovníkem vína a žen) do té míry, že mu začala vkládat do úst repliky, které se sice příčily Kaplického předloze a snad i dobovému kontextu uvažování, ale nikoliv jejich etice a smyslu. Zprvu bránící se Vávra, jehož jiné historizující filmy šustí papírem a vraždí divákovu pozornost dějepiseckými tezemi, dokázal naslouchat a nakonec dospěli ke kompromisu. Ester si ještě po čtvrt století libovala, že v dialozích zůstal ukryt fantóm krásného člověka.

Stejně dokázala prohlubovat vizuální i fyzickou působivost scén nejen překvapivě užitým oblíbeným Goyou (lept Spánek rozumu plodí příšery v pozadí úvodní sekvence), ale i jejich překvapivým inscenačním řešením (zvráceně lascivní dialog Bobliga s Ignácem při masáži nohou). Krom toho vybrala píseň Der Tod in Flandern, kterou upravil Jiří Srnka a ona ji otextovala. Jak černý mrak, už táhne smrťák zabiják. Zkuste najít lepší metaforu řádění (jakékoliv, i té novodobé) inkvizice.

Aleš Říman