Adam a Eva (hudba: Irena a Vojtěch Havlovi)

Rok 1922 lze považovat za vrcholný rok Wetebfilmu, po několik let nejvýkonnější české výrobny celovečerních fikčních snímků. Fungoval jako svého druhu tvůrčí dílna pod ekonomickým, uměleckým a režijním vedením Václava Binovce, který spolupracoval se stálým hereckým, technickým a asistentským kolektivem. Své lidi přitom neplatil od projektu, nýbrž na základě dlouhodobějších smluv. Tím si zajistil jak jejich loajalitu, tak trvalejší sdílení a rozvíjení filmařských zkušeností – a v neposlední řadě i hladký průběh výroby.

Adam a Eva byl současně jen jedním z šesti žánrově rozmanitých celovečerních snímků, jež Wetebfilm během roku 1922 vyrobil. Ve všech si zahrála jeho hlavní hvězda Suzanne Marwille, vlastním jménem Marta Schölerová. Byla mimořádně talentovanou uměleckou osobností se značným kulturním rozhledem, jež podle všeho měla velmi přesnou uměleckou představu nejen o vlastním výkonu, ale rovněž o celkové koncepci svých filmů. K řadě z nich ostatně napsala scénář či do scénáře adaptovala literární předlohy (včetně G. B. Shawa a Knuta Hamsuna) a zřejmě se podílela i na jejich režii. Strhujícím ovšem můžeme shledat hlavně její herecký záběr, neb byla schopná stejně suverénně hrát ženy osudové, naivní, rozpustilé či trpící, mladičké i dospělé, prosté i urozené.

V nezbedné situační komedii Adam a Eva ztvárnila dokonce dvojroli, a sice stejnojmenná jednovaječná dvojčata, která se od vzájemných naschválů dopracují k možná nejincestnějšímu, ale rozhodně nejvíc queer rozuzlení v meziválečných dějinách českého filmu. A protože sedmiletou verzi zlobivých dvojčat už neuhrála ani Marwille, svěřila jejich role své dceři Martičce. Adam a Eva nicméně demonstruje i scenáristický talent Suzanne Marwille, stejně jako obecnější vypravěčskou strategii Wetebfilmu. Film pracuje se soustavou oddělených nebo jen volně příčinně propojených bloků epizod, které sice budují iluzi blížícího se vyvrcholení či iluzi dramatického oblouku, ale tyto se stávají jen nástroji k posunu těžiště a vytvoření základu pro příští komický blok.

Rytmus filmu tak staví hlavně na hře paralel, na hře opakování a variací motivů, z nichž vedlejší se leckdy stanou důležitějšími než ty hlavní. Jde o důležitý kompoziční princip, který Wetebfilm napříč několika roky své existence důmyslně rozvíjel a dodnes v řadě ohledů reprezentuje jednu z vypravěčských tradic českého celovečerního filmu.

Radomír D. Kokeš, Viktor Palák