Slavnostní zakončení + Úsvit

Zlín je ve filmu Matěje Chlupáčka (Bez doteku, 2013, seriál Zrádci, 2020) symbolem civilizace a místem vzdálené dokonalosti. Právě odtud přijeli do podhůří Tater manželé Hauptovi – on řídí stavbu továrny, ona jako nedostudovaná lékařka pečuje o zdraví dělníků a úředníků. A také čekají dítě. Ohlašovaný příjezd šéfa (zřejmý odkaz na Tomáše Baťu, jemuž je Ladislav Hampl i pozoruhodně podobný) zvyšuje tlak na všechny. Ve hře je odkup okolních pozemků, aby se továrna (a budoucí město) mohly dále rozšiřovat. A právě v této zjitřené atmosféře dojde v areálu továrny k nálezu mrtvého novorozence.

Tragická událost odstartuje sled událostí, které nejen naruší idylu manželství Hauptových, ale také podstatným způsobem zpochybní celou ideu modernity a pokroku. Scénář, pod nímž je podepsaný Miro Šifra (Rudý kapitán, 2016, seriály Zrádci, 2020, Rédl, 2018), nabízí představu, že v malebné krajině budeme sledovat detektivní příběh, a k pátrání skutečně dochází – dokonce dvojímu. Došlo ke zločinu? A co jím vlastně bylo? S postupujícím příběhem se ale zdánlivě přehledná premisa začíná komplikovat, morálně rozostřovat a do hry vstupuje i ožehavé téma intersexuality.

Chlupáčkův film patří k nejočekávanějším tuzemským novinkám letošního roku. A podobně jako u stejně očekávaného sci-fi Bodu obnovy i u Úsvitu hraje zásadní roli vizuální stránka a precizní vykreslení prostředí, kde se příběh odehrává. Město Svit vytváří specifický kapitalisticko-utopistický prostor kontrastující s rurální krajinou okolo a majestátními Tatrami zavírajícími rámec příběhu a časoprostor filmu. V interiérech dominují funkcionalistické prostory (natáčelo se například v pražském Veletržním paláci), které svojí strohostí záměrně kontrastují s emočně gradujícím příběhem. Kontrast vnější reprezentace a vnitřních emocí rozvíjí i ústřední herecký pár Eliška Křenková a Miloslav König, kteří pravidelně střídají mimiku reprezentující jejich roli v systému továrny a jejich roli mladých manželů.

Iva Hejlíčková, Jan Jílek