Cesta k cíli

Nezvyklá romance Cesta k cíli byla natočena a ještě se odehrává během druhé světové války, ta v ní ale funguje už jen jako vzdálená kulisa. Scénář filmu, jehož originální název odkazuje na skotskou lidovou baladu I Know Where I'm Going, napsal Emeric Pressburger v rekordním čase za pouhé čtyři dny.

Pětadvacetiletá středostavovská Angličanka Joan Websterová již od útlého dětství dobře věděla, kam jde a co chce. Proto nyní odjíždí z Manchesteru na skotské souostroví Hebridy, kde se má na ostrově Kiloran vdát za mnohem staršího průmyslníka, jednoho z nejbohatších mužů v Anglii. Kvůli špatnému počasí Joan uvízne těsně před cílem své cesty na ostrově Mull. A po setkání s temperamentním důstojníkem Britského královského námořnictva si uvědomí, že chce něco úplně jiného.

Navzdory diváckému neúspěchu předchozího filmu Canterburská povídka se Michael Powell a Emeric Pressburger rozhodli navázat na některá jeho témata a pokračovat ve své „křížové výpravě proti materialismu“. V případě Cesty k cíli však zvolili divácky mnohem vstřícnější žánr romantického dramatu.

Hlavní postavu, kterou ztvárnila třiatřicetiletá Wendy Hillerová místo původně zamýšlené Deborah Kerrové, tvůrci nevykreslují v lichotivých konturách. Cílevědomá, ale rozmazlená a sobecká žena je během své pouti za prozřením konfrontována s galerií svérázných skotských horalů, jejichž hodnoty jsou naprosto odlišné od těch jejích. Přestože mají málo peněz, necítí se být chudí a i bez nich dokážou vést spokojený život.

Atmosférické černobílé záběry divoké skalnaté krajiny, zchátralého hradu nebo rozbouřeného moře podmanivě nasnímal kameraman Erwin Hillier. Po Canterburské povídce to byla jeho druhá, zároveň ale poslední spolupráce s oběma tvůrci. Pozoruhodná je například scéna, ve které zachytil spontánní gaelskou hudebně-taneční oslavu „cèilidh“, či na tehdejší dobu věrohodně působící triková sekvence, v níž malou loďku ohrožuje rozběsněný mořský vír Corryvreckan.

Melodramatický příběh prolíná romantické tužby se zlověstnými kletbami, dobrodružné napětí s výstředním humorem, skotské tradice se severskými legendami, pragmatismus se smyslem pro nadpřirozeno. Z filmu Cesta k cíli je tak zřejmý pokračující odklon autorského tandemu od jejich dřívějšího filmového realismu.

Tomáš Seidl